I wanna be yours!

f i v e

LOUIS-POV

Po škole jsem šel na oběd do jídelny. Zayn, Harry a spol seděli u stolu uplně vzadu. Něčemu se hrozně smáli. Všiml jsem si, že drží telefon a chvílemi koukli na mě a pak zpět zase do telefonu a smáli se zase.

Fakt by mě zajímalo čemu se smějou. I když..asi bych to radši vědět neměl. Sedl jsem si ke stolu a napsal Thomasovi.

Já: Ahoj, jsi tu?

Daddy: Ahoj, no jsem. Obědvám. Potřebuješ něco?

Já: No.. já mám akorát strach

Thomas: Bože. Z čeho?

Já: Zayn a spol

Najednou u stolu, kde seděl Zayn a spol, vypukl neuvěřitelný smích. Idioti.

Thomas: Neboj se, nic ti neudělají.

Já: Budu ti věřit

Thomas: Mimochodem, dneska ti to hrozně moc sluší :*

Já: děkuju, kdybych věděl, jak vypadáš ty..

Thomas: brzy se to dozvíš..

Já: Chtěl bych tě hrozně moc obejmout. I když se známe chvilinku, tak mám pocit, že ti mohu věřit.

Thomas: awww <3333. Teď bych tě upusinkoval k smrti.

Já: tak se mi ukaž

Thomas: ...

Já: Okeeej, tak ne. Klídek.

Vstal jsem, protože už jsem neměl hlad. Odešel jsem na záchod, protože mě přepadl hrozný smutek. Bylo mi líto, že se k nim Harold zase přidal. Pomalu bych brečel. Měl jsem slzy v očích, ale uslyšel jsem silné prásknutí dveří a došlo mi, že to budou zase oni.

Rychle jsem si opláchl obličej. Ozval se Zaynův hlas.

,,Ó, kohopak to tu máme. Ahoj Louisi" zasmál se Zayn svým nechutným smíchem.

,,Nazdar" odsekl jsem. Chtěl jsem se vydat k odchodu, ale Zayn mě chytil za zápěstí, otočil si mě zpět a jednu mi vrazil. Upadl jsem na zem a pak už jsem jen slyšel Haroldův chraplák jak křičí ,,Do prdele Zayne! Vždyť je kurva v bezvědomí"

Pomalu jsem otevíral oči. Upřímně jsem se hodně lekl, protože na mě upřeně čučel Harold.

,,A co ty tady do prdele chceš?" začal jsem ječet.

,,Lou..přestaň. Kdyby jsi mě to nechal vys-" nestihl to doříct, protože jsem mu skočil do řeči.

,,Vysvětlit? A jako nezbláznil ses? Já nejsem debil Harolde. Nemusíš mi řikat nějaké smyšle-"

,,Louisi drž už chvilku hubu." řekl a políbil mě. Chvilku jsem se divil, ale pak jsem začal spolupracovat. Nic v tom ale nebylo.. Je ale pravda, že se mi Harry už docela dlouho líbí.

Odtáhl jsem se a podíval se mu do těch jeho smaragdů. Momentálně jsem v nich nic neviděl. Harry rychle vstal a odešel. Rychle jsem popadnul telefon.

Já: Thomasi. Harry.

Thomas: Lou, nešlo by to trošku srozumitelně? :D

Já: Já jsem na ošetřovně, protože Zayn..

Thomas: Viděl jsem tě tam. Jsi roztomilý, když spinkáš

Já: aww :3

Thomas: NO NEEEEEEE! :OOOO LOUISI WILLIAME TOMLINSONE! VY JSTE POUŽIL EMOTIKONU!

Já: vidíš, co se mnou děláš?

Thomas: počkej, cože?

Teď jsem si uvědomil, co jsem vlastně napsal. Ale tak.. jako kamarádi už jsme. To mu ale nemusim zatím říkat. Je ale pravda, že je to jediný člověk, se kterým jsem za poslední dobu nějak v kontaktu. Hrozně moc rád si s ním píšu. Rozumí mi a jsem nešťastný, když jsem na něj naštvaný a ještě nešťastější jsem z toho, že vůbec nevím, jak vypadá, protože bych mu chtěl někdy dát pusu. Když si s nim píšu, tak nemyslím na Harolda a jeho velezradu.

Mně se začal líbit můj dopisovací kamarád? Cože?

A co Harry?

Harry si se mnou hraje jako s nějakou hračkou. Byl to spíš crush, protože co vím, tak to...gay není?

Já: no, heh. Nedořekl jsem toho Harolda

Thomas: Lou? Mám tě rád a jsem rád, že jsme kamarádi. A teď piš

Já: Taky tě mám rád. Harold mě políbil

Thomas: asi žárlím?

Já: a asi nemáš na co? Jo, je to můj crush už dlouho, ale..

Thomas: ale?

Já: i když se známe jen přes zprávy, tak se mi nějakým způsobem.. Líbíš?

Thomas: <333333333333 No ne. Samé překvapení dneska jste, Pane Tomlinsone

Já: jo, já vím :D

Thomas: zase!

Já: Ano, já vidím..

Thomas: hrozně moc bych tě teď chtěl obejmout

Já: prosím..

Thomas: Víš, že to nejde..

Chvilku po tom vrazil do dveří blonďatý Ir.

,,Hej, tak Tomlinsone! Vstávat. Jde se a dělej" řekl.

,,Co ty tady děláš? Nebylo ti náhodou špatně?" povytáhl jsem obočí.

,,Právě proto říkám dělej" zasmál jsem se, ale to už mě ten skřet tahal z postele, sebral všechny věci a utíkali jsme jako o život.

,,NIALLE! TY SKŘETE! JÁ TĚ ZABIJU" smál jsem se u toho jako pominutý.

Doběhli jsme na pokoj uplně udýchaní. Oba jsme si sedli na svou postel a oddechovali. Podíval jsem se na Nialla a oba jsme vyprskli smíchy. Bylo už asi sedm večer, takže jsem si zašel jen pro něco malého do bufetu a Niall šel na večeři normálně do jídelny.

Vlezl jsem do pokoje a chtěl napsat Thomasovi. V tom ale někdo zaťukal na dveře. Otevřel jsem.

Harold. Bez jakéhokoliv povolení vešel do pokoje. Jako když jsme se normálně bavili.

V tu chvíli jsem si vzpomněl na ošetřovnu a na to, jak mě políbil.

,,Dobře, že jsi přišel. Musíme si pro-" a to už jsem měl zase jeho plné, měkké rty přitisklé na těch svých. Tentokrát v tom možná i něco bylo.

Odtáhl jsem se a jen se na něj podíval. V jeho smaragdech se leskly slzy, které po chvilce začaly téct po Harryho tvářích. Stáhnul jsem si ho do objetí.

,,Harry, co se děje" řekl jsem a pohladil ho po zádech.

,,To bych taky rád věděl Lou" řekl a další slza ukápla.

Momentálně jsem se na něj nedokázal vůbec zlobit. Napsal jsem Thomasovi.

Já: Ahoj, teď je u mě na pokoji Harry a.. brečí? Napíšeš mi zítra prosím? Mám tě rád :*

Zprávu jsem poslal a Harrymu zavibroval telefon v kapse. Koukl se mi do očí a já v nich viděl strach.

,,Harry...?"

Ahooooj, tak je tu další část. Psala jsem ji něco málo přes 3 hodiny a dala jsem si na ni fakt záležet, tak snad se vám líbila. Pokusim se vydat další část buď zítra, nebo až v pátek. Chci co nejvíc využít toho, že jsou prázky. Chtěli by jste příště část z pohledu Harryho?? Pište do komentářů :)

Luv ya <3

Nina :3