I wanna be yours!

s e v e n

LOUIS-POV

Ráno jsem vstal zase díky Niallovi. Chtěl jsem zůstat na pokoji, protože jsem moc dobře věděl, jak bude dnešek probíhat.

Vstal jsem z postele a vytáhl si ze skříně nějaké hadry. To co jsem vytáhl, jsem si vzal na sebe. Černé úplé džíny a bílé volné tričko. Vyčistil jsem si zuby a zase (jako obvykle), jsem se nenasnídal. Stejně bych na to dneska asi neměl chuť.

Ze stolu jsem vzal své klíče, popadl batoh a vyrazil jsem.

Jsem zvyklý na to, že se se mnou nikdo moc nebaví, takže jsem se sklopenou hlavou šel do třídy. Někdo si mě ale chytnul za ruku a otočil si mě k sobě. Zayn. Bože. Byl sám, ale i tak mě odtáhl na záchody.

,,Ahoj buzničko, tvůj kamarádíček je v nemocnici viď? Nebuď moc smutný, stejně se mu nelíbíš." a s těmito slovy mi vrazil jednu do břicha.

,,Buzničko? Děláš si ze mě prdel Zayne?" řekl jsem s klidem v hlase. Bylo viděť, že Zaynovi vadí, že se tu nechoulím strachy, jako obvykle. Chtěl mi jednu zase vrazit, ale na záchody někdo přišel, takže mě pustil a zmizel.

Díky bohu. Stoupl jsem si k zrcadlu a jen na sebe koukal a přitom myslel na Harryho. Jak mu je? Co dělá, jestli už je vzhůru? Chodí za nim někdo?

V očích mě začaly štípat slzy, takže jsem si opláchl obličej vodou, abych se pokud možno nerozbrečel. Do háje.. já se do něj fakt zamiloval. Myslel jsem, že Thomas by mohl být jednou třeba i něco víc než kamarád, ale ten postrádá to kouzlo. Postrádá to kouzlo, které v sobě má pouze Harry.

Jak mi ten zelenooký kudrnáč chybí. Jak mi chybí jeho měkké rty, silné a upřímné objetí nebo jeho nádherný úsměv. Jak já ho miluji..

Jak nad tím tak přemýšlím, tak je dost pravděpodobné, že ho miluji delší dobu, ale nechtěl jsem si to připustit a hlavně jsem nechtěl, aby se o mně dozvěděla celá škola. Konkrétně o tom, že jsem gay.

Z přemýšlení mě vyrušilo přípravné zvonění na hodinu. Šel jsem do třídy a šel do poslední lavice. Tam kde jsem seděl s Harrym, předtím než jsme se pohádali.

Místo Harryho si vedle mě přisedl můj blonďatý irský kamarád. Niall.

,,Proč nesedíš s Beth?" zeptal jsem se, ale přesto jsem neudělal nic, abych se mu podíval do očí.

,,Kámo, vidím, že jsi v prdeli. Budu tady s tebou teď sedět, aby jsi aspoň trochu dával pozor. Co se děje?" zeptal se a položil mi ruku na záda.

V očích se mi zase navalily slzy. Bože.. jsem taková plačka.

,,Nini... Víš.. Víš, jak jsem byl na ošetřovně?" Niall přikývl a v jeho očích bylo vidět, že vůbec neví, co má momentálně očekávat.

,,Celou dobu tam se mnou seděl Harry a prostě mluvil jsem s nim o tom, jak se sprostě přidal k Zaynovi a v pohodě mi strčil hlavu do záchoda." Niall jen vyvalil oči. Až do teď vlastně nevěděl, že jsme se pohádali a že se přidal k Zanovi.

,,No prostě, jsem tam na něj začal křičet a on mě umlčel. Polibkem. Pak když jsi byl na večeři, tak k nám na pokoj přišel ubrečený Harry. Řikal jsem si, že si ze mě jde vystřelit, ale pak jsem se prostě líbali. Eeeem... shrnu to. Zamiloval jsem se do Harryho Ewarda Stylese." dopověděl jsem mu celý ten 'příběh'. Niall na mě jen koukal s otevřenou pusou.

,,Dooobře Lou, chápu. Víš co? Po škole za nim zajdi. Bude to všechno v pohodě." řekl a s usměvem mě pohladil po zádech.

,,Ještě něco" řekl jsem a zvedl jsem uslzený pohled, abych se mu podíval do očí. Niall jen přikývl na znamení toho, abych mluvil.

,,V ten večer, kdy jsem se pohádal s Harrym mi napsal někdo od nás ze třídy. Řikám mu Thomas.. Nebo spíš on si to tak přal. Nevím jak vypadá, jak se jmenuje. Jediné co vím Nialle je to, že chodí k nám." řekl jsem. Niall se pousmál.

,,Louisi, děkuju, že jsi mi to všechno řekl" a objal mě.

Zazvonilo a začala mise pro Nialla: ZACHRAŇ LOUISE ANEB UDRŽ LOUISE NAŽIVU.

PO ŠKOLE

Po škole jsem se rozhodl jít za Harrym do nemocnice, která je jen kousek od naší školy. Nechal jsem si v pokoji batoh, vzal klíče a letěl jsem za Harrym.

Vešel jsem dovnitř a šel k recepci.

,,Dobrý den, jdu za Harrym Stylesem" rychle jsem ze sebe vymáčkl.

Ženská na recepci se pousmála.

,,Dobrej. Příbuzný?" řekla už s normálním obličejem, na kterém nebyl náznak usměvu.

,,Ne, spolužák. Nesu ukoly" špitl jsem a doufal, že mě pustí. Žádné ukoly jsem mu nenesl a bylo dost divné, že si ženská nevšimla, že v ruce nemám žádnou tašku, kde by ty 'ukoly' mohly být.

,,Pokoj číslo pět. Tudy do prava a pak už snad máte oči a všimnete si." řekla a oči měla přikované na papírech.

,,Děkuju" řekl jsem a rychle vystartoval. Šel jsem tedy do prava. Pokoj čislo 5.

Pomalu jsem vzal za kliku. Harry spal. Nechtěl jsem ho budit. Jen jsem si přisedl a vzal ho za ruku. Mlčel jsem, ale z očí se mi draly slzy. Věřte mi..není to hezký pohled vidět vašeho....kamaráda?, jak nehybně leží na nemocničním lůžku a neusmívá se, nekomunikuje..nic. Jen spí a doufáte, že ho při spánku nic nebolí.. Ach, Harry...

Slzy už mi stékaly po tváři. Tak moc jsem ho chtěl políbit. Vstal jsem a natáhl jsem se opatrně k němu pro polibek. Konečně jsem se dotknul jeho rtů. Docela jsem se zarazil, když ty jeho začaly spolupracovat.

Odtáhl jsem se. Setkal jsem se zase s jeho smaragdy.

,,Neplakej Loui.." a s úsměvem mě pohladil po tváři a za krk si mě zase přitáhl do polibku.

Pak už jsme si jen povídali o tom, co se dělo a jak mu je. Harry vzal do ruky telefon. Zeptal jsem se ho kolik je.

,,Je 18:15." řekl a zasmál se. Jsem tu 5 hodin.

,,Už asi budu muset jít Harry." řekl jsem, vstal a naposledy jsem ho za dnešek políbil.

Vzal jsem do ruky telefon. Vstával jsem ze židle a pomalým krokem, s očima přilepenýma na telefonu, hledajíc kontakt na Thomase, jsem se vydal ke dveřím.

Já: Ahoj Thomasi. Byl jsem teď za Harrym v nemocnici. Někdy ti vysvětlím, co se stalo, ale.. Zamiloval jsem se. Zamiloval jsem se do Harryho Edwarda Stylese.

Poslal jsem Thomasovi tuhle SMSku. Dal jsem ruku na kliku s tím, že otevřu dveře a půjdu domů, ale Harry si za mnou odkašlal.

,,Já tě taky miluju Lou" řekl svým nádherným hlasem a ve svých rukách svíral telefon. Počkat. COŽE? Otočil jsem se na něj a nemohl jsem tomu uvěřit.

LUV YA

Z téhle části mám trochu nerva, ale snad se líbila :)

Nina <3