You Are Not Alone [Martinus Gunnarsen CZ]✔️

σηє💕

„Emily, pojď sem." zavolala mě z kuchyně mamka a já k ní poslušně přicupitala. To zní, jako bych byla pes, ale ok.

„Ano, mami?" podívala jsem se na ni. Ruce měla za zády a myslím, že v nich něco držela.

„Víš, jak si říkala, že chceš na ten koncert Marcuse a Martinuse?" nadzvedla jedno obočí. Okamžitě jsem zbystřila.

„No?" řekla jsem smutně.

„Popřemýšlela jsem o tom, a... Tady máš." podala mi do ruky dva lístky na jejich koncert. Brada mi musela spadnout až někam k podlaze, byla jsem neskutečně šťastná.

„Ó můj bože. Mami, děkuju moc!" pevně jsem ji objala.

„Ten druhý je pro Becky." řekla a usmála se.

„S tím jsem počítala." zasmála jsem se, „Jdu jí zavolat!" šťastně jsem odcupitala do svého pokoje a ihned začala prozvánět Becky.

Počkat, ještě jsem se vám nepředstavila...

Jmenuji se Emily a je mi patnáct let. Žiji v Norsku, ve městě Drammen. Moje nejlepší kamarádka se jmenuje Becky. Máme spolu nespočet zážitků a známe se už od první třídy základní školy.

Taťku nemám. Opustil nás, když jsem byla ještě hodně malá, takže si ho nepamatuju. Sourozence taky nemám. Ale vždy jsem si přála mladšího brášku.

A... Moje mamka je nemocná. Má rakovinu plic.
Objevili ji jí, když jí nádor zaplňoval 1/3 plic.
Nyní jí už však zaplňuje 2/3 plic a zasahuje i do mezihrudního prostoru.
K tomu se jí začly projevovat metastáze v kostech, což jí vyvolává neskutečné bolesti.
Je mi jí strašně líto.
Jenže na operaci už je pozdě.
Doktoři jí dávají určité dávky morfia, které jí bolest aspoň trochu tiší.

Každopádně.. Pokud mamka zemře, tak se určitě psychicky zhroutím. Máme mezi sebou velmi dobrý vztah, a o to víc to bude horší.
Navíc, když tu budu sama.

Vlastně... Mám jednu tetu. Bohužel žije ve Švédském Linköpingu, takže je mi to celkem k ničemu.
Má dva syny, Alexe a Theodora, a můžu říct, že jsou to ti nejlepší bratranci na světě. Jenže k čemu mi tohle je, když žijou tak daleko?

Ani jsem si to neuvědomila, ale jak nad tím vším přemýšlím, začala jsem brečet.

Ale.. Už dost o mých problémech.

Vzala jsem si kapesník, utřela všechny slzy a vysmrkala se.

Stejně na to jednou dojde, takže je potřeba být silná už od začátku.