You Are Not Alone [Martinus Gunnarsen CZ]✔️

fιvє💕

„A jak se jmenuješ?" řekl jsem, když jsem si s ní sedl do naší limuzíny.

„E-mily." řekla a já jí z tváře setřel bříškem palce slzy.

„Krásné jméno... Já jsem-" nenechala mě to doříct.

„Martinus." odmlčela se, ,,Společně s Marcusem jsi jeden z nejlepších lidí na světě." pokusila se o nějaký úsměv.

V duchu jsem se pousmál a přitulil se k ní. Bylo to hrozně hezké. Miluji naše fanynky.

Popravdě, je mi jí strašně líto..

„A kde bydlíš?" mírně jsem se usmál... I když do smíchu mi zrovna moc nebylo.
Byl jsem smutný, protože jsem věděl, jak moc trpí. Nedávno jsem přišel o svého dobrého kamaráda... Vím, že se to nedá srovnávat se ztrátou matky.. Ale je to něco podobného. A to, co na tom není vůbec odlišné, je, že ten pocit je fakt příšernej. ..Když prostě víte, že toho, koho jste měli rádi, už nikdy v životě neuvidíte..

„V D-dra-mmen. A k-kam vlastně jedeme?" zděšeně se na nás podívala.

„K nám domů." řekl jsem jednoduše a lhostejně nad tím myknul rameny.

„P-počkej, co?" vytřeštila na mne oči.

„Nenechám tě samotnou... Chci, aby jsi byla v bezpečí." znovu jsem ji objal.

„Martinusi, to nejde." zatřepala hlavou, přičemž se jí z tváře skutálelo několik slz.

„Určitě to půjde." přidal se do rozhovoru Marcus a povzbudivě se na nás usmál.

„Vždyť mě ani neznáte."

„Zatím ne. Emily, neboj se. Nebo.. Ty snad máš nějaké příbuzné, kteří by se o tebe mohli postarat?" doufám, že ne. Tahle dívka se mi začíná čím dál víc líbit, a já mám pocit, že ji prostě musím ochránit.

„Ne." znovu se rozbrečela a hlavu si schovala do mé hrudi. Začal jsem ji hladit po vlasech a mírně se s ní kolébat ze strany na stranu. Teď bude potřebovat někoho, s kým na všechen ten smutek aspoň z části zapomene. A ten někdo, jsem já.

„Tak vidíš." řekl hned Marcus.

„No.. A vašim by to nevadilo? A co Emma?" zamumlala.

„Snad ne.. Pokoj pro hosty máme, ale klidně můžeš spát u mě." nabídl jsem se, jelikož by mi to vůbec nevadilo.

„Tak teda dobře.. Moc vám děkuju." odtáhla se a hlavu si opřela o moje rameno. Přivřela oči a po chvilce začala spokojeně oddychovat.

Po chvilce jsem taky usnul. Byl jsem hodně vyčerpaný. ...A myslím, že Marcus na tom byl podobně.