You Are Not Alone [Martinus Gunnarsen CZ]✔️

тωσ💕

„Ahoj, Becky." řekla jsem, když konečně přijmula hovor.

„Emily.. Ahoj. Tak jak jde život?" zasmála se.

„Celkem fajn, jen.. No, ty víš.." povzdechla jsem si, „Ale musím ti říct něco skvělého!" skočila jsem do postele.

„Tak povídej!" pobídla mě.

„Becky, já mám lístky na ten koncert!" skoro jsem křičela. Vlastně bych se ani nedivila, kdyby byl ten řev slyšet i u sousedů. A my nebydlíme v žádné bytovce ani v paneláku. My máme rodinný dům.

„Emily?! Vážně?" dokázala jsem si představit, jak moc je šťastná.
Obě dvě je doslova milujeme.

„Jo!" radostí jsem na strop vyhodila malý polštářek, který po pár vteřinách spadl blízko mojí hlavy.

„Tak to je skvělý! Emily, ty jsi dokonalá!" radovala se, tak jako já.

„To moje mamka." opravila jsem ji.

„Em? Já už budu muset končit... Jdeme do obchodu. Ale jestli chceš, klidně k nám pak přijď. Třeba v šest, jo?" řekla mile a já se mírně usmála. Aspoň se tu nebudu nudit. Kdybych aspoň měla nějakýho sourozence... Ale co. Mám Becky a ta je mi jako vlastní sestra.

„Tak joooo. Už se těším. Zatím teda
ahoj." pozdravila jsem ji.

„Ahoj." ukončila hovor. Mobil jsem hodila někam za sebe a začala přemýšlet.

Takže.. Ten koncert je 14.7. a dneska je 4.7. To jsou necelé dva týdny. Bože, já se tak těším!

×××

Právě teď je čtvrt na šest, takže mám ještě čas. Vzala jsem si do ruky mobil a šla se podívat, co se děje na sociálních sítích.

Martinus přidal na instagram novou fotku. Překrásně se usmíval a měl mírně rozcuchané vlasy, což mu nehorázně slušelo.

Zanechala jsem tam srdíčko a napsala mu tam nekonečně dlouhou slohovku.
Vlastně.. Slohovky jim píšu pod každou fotku.
Někdy si říkám, jak moc jsem pošahaná, ale to k fanynkám přece patří, ne?

Bylo půl šestý a tak jsem se šla nachystat. Oblékla jsem si úzké, tmavě šedé džíny a bílo-šedý crop top. K tomu jsem si obula své bílé conversky a mohla jít.

„Ahoj mami." zakřičela jsem a zavřela za sebou dveře.