You Are Not Alone [Martinus Gunnarsen CZ]✔️

sєvєη💕

„Tak, jdeme?" zeptal se mě Martinus.

„Jo." dala jsem si na záda vak a popošla k zrcadlu, „Vypadám strašně." povzdechla jsem si a sklopila svůj pohled k zemi. Nechápu, jak si mě tu mohl nechat. Ale nestěžuju si.

„Ale nevypadáš." šeptl a propletl si se mnou prsty. Nechápavě jsem se na něj podívala, no on se jen povzbudivě usmál.

Díky němu se cítím líp. Myslím, že takhle by mi ani Becky nepomohla. A navíc se mi plní sen.
Možná, že začnu znova věřit ve splněná přání a znovu si začnu dávat naděje. Možná...

„Za dvacet minut budeme u nákupního centra.. Zatím mi o sobě něco můžeš říct." usmál se a mírně mi stiskl dlaň, jako by mi chtěl dodat odvahu. Projela mnou vlna elektřiny a já se lehce otřepala.

„No.. Víš jak se jmenuju, víš kde 'bydlím'... Tak třeba, moje nejoblíbenější barva je modrá. Když jsem byla menší, sportovně jsem střílela. Moje nejlepší kamarádka je Becky... A to je asi tak všechno.." odmlčela jsem se, „Myslím, že postupem času se toho o mně dozvíš o dost víc... Tedy pokud si mě tu hodláš nechat." přimhouřila jsem oči.

„Dobře.. Chceš, abych ti pověděl něco o sobě?" nabídl se.

„Ne! Vím o tobě všechno. Velikost tvojich bot, adresu, číslo fotbalového dresu, výšku, datum i čas narození, tvoji váhu; když ses narodil, SPZ vašeho auta... Tohle byly jen maličkosti, vím o tobě spoustu dalších věcí, které moc lidí neví..." kousla jsem se do prstu. Tohle dělám často. Hlavně, když jsem moc zamyšlená nebo nervózní. Je to hroznej zlozvyk, ale ještě horší, je kousání si nehtů. Aspoň, že s tím kousáním už jsem přestala...

„Odkud to všechno víš? A co jsou ty další věci?" přimhouřil oči, tak, jako před chvilkou já.

„Tajný zdroje... 'Doma' ti to řeknu."

„Dobře... Vadí ti, že tě u nás takhle 'držím'?"

„Popravdě.. Tenhle únos se mi celkem líbí." zamyslela jsem se, „Ale spíš jsem plánovala, že unesu já vás, ne vy mě. A hlavně v o dost jinačí situaci." skopila jsme smutně pohled.

„Aha." aha. Na nic jinýho se nezmůže? Ale mlč.

..Nečekala jsem, že ta cesta bude takhle krátká...

„Tak.. Kam chceš jít prvně?"

„Támhle." ukázala jsem na obchod, který nesl název H&M.. Lepší by bylo M&M... Určitě by to bylo lepší.
Nad svou myšlenkou jsem se lehce pousmála.

Vešli jsem do obchodu a já se začla rozhlížet po nějakém pěkném oblečení.

„Hele. Támhle, podívej." ukázal Martinus na snad ty nejhezčí džíny na světě.

Byly celé černé, úzké, na kolenách byly děravé a měly vysoký pas. Dokonalé.

„Jdu si je vyzkoušet." usmála jsem se.

Vlezla jsem si do kabinky, svlékla si své džíny a oblíkla si tamty. Podívala jsem se na sebe do zrcadla, a upřímně... Jo, slušelo mi to... Celkem.

Vylezla jsem z kabinky, protože jsem chtěla vědět, co na to řekne Martinus.

„Emily. Ty ti neskutečně sluší." řekl a skousl si spodní ret, přičemž si mě stále prohlížel.

„Tak já si je koupím." zhodnotila jsem nakonec, znovu se převlékla a pak s nimi a Martinusem odešla k pokladně. Nejdřív namítal, že mi je koupí sám, ale já ho stejně ukecala. Jeho bych za sebe nikdy nenechala platit.

×××

Ještě jsme oběhli dalších pět obchodů a teď se vracíme zpátky 'domů'. Koupila jsem si toho vcelku hodně.

„Doma se nám pěkně ve všem ukážeš. Posoudíme, co ti nejvíc sluší." uchechtl se a pak na tváři vykouzlil mírný úšklebek.

„Jako ty a Marcus?" odkdy tohle dělají kluci?

„No." myknul rameny. Jo aha. Takže on to jako myslí vážně..

×××

„Pojď." vzal mě do náruče, tak jako včera a odnesl mě do 'mého' pokoje. Položil mě na postele, přikryl mě a na čelo mi věnoval malý polibek. „Sladké sny." pousmál se, a zhasl. Je zvláštní, že včera jsem spala u něj v pokoji a dneska v pokoji pro hosty. Ale co. Aspoň budu mít klid na přemýšlení, protože on mě příšerně znervózňoval a vzrušoval.

No a bylo to jako od začátku.. Ihned, jak za ním zaklaply dveře, se mi po tvářích začaly kutálet horké slzy.

Tohle bude ještě hodně těžký.