You Are Not Alone [Martinus Gunnarsen CZ]✔️

єℓєvєη💕

Pohled Martinuse:

„Emily?" řekl jsem, když už přestala brečet. Konečně. Nemám rád, když brečí. Ne, já to přímo nesnáším. Vždycky je mi jí tak líto..

„No?" řekla tiše a zahleděla se mi do očí. Miluju ty její oči. Tak překrásnou modrou jsem ještě nikdy neviděl.

„Zítra.. Tvoje mamka má zítra pohřeb." semkl jsem rty.

„Jak to víš?" pořád mluvila tiše. Ne proto, aby ji někdo neslyšel, ale.. Já nevím. Asi proto, že byla smutná.. Opravdu nevím... Ale líbí se mi to na ní.

„Marcus to někde zjistil. Ty tam určitě chceš jet, že?" něžně jsem ji pohladil po tváři.

„Jo, jenže.." zamyslela se.

„Jenže, co?"

„Museli byste mě tam zavézt." skopila pohled ke svým teniskám.

„To není žádný problém." pokrčil jsem rameny a objal ji kolem ramen.

„Fakt?" její tvář byla najednou plná štěstí. Sice ne úplně, ale byla.

„Fakt. Pro tebe všechno." usmál jsem se a ona se ke mně přitulila. Byla sladká.

Bože, já už jí to chci říct. Jenže na to jsem moc velkej srab. Prostě bych neunesl, kdyby řekla 'ne'.

„Nad čím přemýšlíš?"

„Nad jednou dokonalou holkou." zasnil jsem, přestože seděla hned vedle mě. V očích se jí zablýskl smutek.

„Aha." řekla a lehla si ke mně zády. Řekl jsem něco špatně? A nebo.. A nebo u ní snad mám šanci?

×××

Právě teď se vracíme zpátky domů. Stavili jsme se ještě u Em doma, aby si tam vzala nějaké oblečení a další potřebné věci.

A jinak.. Jestli chcete vědět, jaký byl ten pohřeb, tak.. Emily ho celý probrečela. No, dalo se to čekat. S Marcusem jsme ji utěšovali, no moc to nepomáhalo. Rvalo mi srdce, když jsem ji tam tak viděl.

Nyní už si ale spokojeně oddechuje na mém klíně.
Je tak roztomilá, když spí.

Rukou jsem jí zajel do vlasů a začal si s nimi pohrávat. Má dokonalé vlasy. Tak akorát dlouhé, a ta barva je prostě jedinečná. Není taková... Jako mají normální blondýnky, je jiná. A to dělá Emily výjimečnou. A k tomu ještě ty její oči. Ona celá je prostě jedinečná.

„Emily..." jemně jsem s ní zatřepal, když se naše auto, ve kterém jsme jeli, zastavilo u našeho domu, „Už jsme tady." nic to s ní nedělalo, a tak jsem se rozhodl pro trochu jiné probuzení.
Sehnul jsem se k ní a jemně položil své rty na ty její. Udělal jsem malý pohyb a odtáhl se.

„Na to bych si dokázala zvyknout." maličko se usmála a zvedla se.