„Jsem doma!" zařval na celý dům Martinus.
Emily mi na tom klíně usla, takže jsem ji přenesl na pohovku a lehl si vedle ní.
„Co se stalo?" začal se smát.
„Mlč, debile." protočil jsem očima a více se k ní přitulil, načež mě začal probodávat pohledem. Vduchu jsem se ušklíbl. Bavilo mě ho takhle štvát a provokovat.
„Fajn, ale už mluv." naštvaně vydechl.
„No.. Prvně se vybrečela, pak se šla projít, zmokla, přišla sem, převlékla se a nakonec usla." pokrčil jsem rameny a on chápavě přikývl.
„Mě je jí tak líto... Nevezmeme ji někam? ...Aby na to nemyslela." povzdechl si a pak se usmál.
„Dobře." podíval jsem se na Emily, „Ale chceš ji budit?" zasmál jsem se.
„Víš.. Ona je taková sladká, když spí. Takže ne." uculil se, „Marcusi.. Já ti musím něco říct.." nervózně se na mě podíval.
,,Co jsi zas udělal?" znovu jsem protočil očima s prsty začal nervózně ťukat do stolku.
„Tentokrát naštěstí nic, ale... Víš, mně se Emily trochu líbí.." řekl a poškrábal se na zátylku.
„Jako bych to nevědel..." zasmál jsem se. Lol.
„..Odvážím-li se dokonce říct, že ji miluju." řekl a semkl rty. „Jenže ona mě ne." posmutnil.
„Já bych řekl, že jo. Ale.. Teď jí to rozhodně neříkej. Sama má teď hlavu plnou... No, ty víš."
„Vím." řekl a podíval se na ni. Pozorovala nás. Ona nás slyšela. „A kurva." vydechl Martinus. „Tak už to víš." sklopil hlavu.
,„Co vím? A co mi nemáš říkat?" udiveně se na nás podívala.
„N-o.. My jsme tě chtěli vzít na výlet. Mělo to být překvapení." vymyslel jsem si první výmluvu, která mě napadla.
„To je od vás milý." doufal jsem, že se aspoň trochu usměje, no nic se nestalo. Ale ani se jí nedivím.
Martinus se na mě jen vděcně podíval.
„Ale nejdřív musíme vymyslet, kam.." začal po chvilce usilovně přemýšlet, jako by někdy na něco chytrýho vůbec přišel.
„A to dneska? Ne až zítra?" řekla Emily, „Mně se dneska nějak nechce."
„Tak jo." přikývl jsem.
„A co chcete dělat? Já bych si pustil nějakej film.." zamyslel se.
„Jo, klidně."
„Já půjdu ven, už je tam hezky. Vy se teda domluvte." schválně jsem je nechal o samotě. Sice říkal, že jí to zatím říkat nebude, ale... Třeba se stane něco, co nikdo z nás nečekal..
Co to tu melu..? Prostě jsem je chtěl nechat samotný.Pohled Martinuse:
Marcus odešel a já se podíval na Emily.
Usmál jsem se a vyndal krabici s DVDčkami, abychom si mohli vybrat film.„Na co se chceš dívat?" nadzvedl jsem jedno obočí.
„Je to na tobě." pokrčila rameny.
ČTEŠ
You Are Not Alone [Martinus Gunnarsen CZ]✔️
FanficNebude už nikdy sama. Bude se mnou. Budu ji chránit. Budu ji opatrovat jako oko v hlavě. Bude moje princezna a já se k ní tak budu chovat. Budeme žít naše sny. Budeme spolu.. Spolu a navždy.