Psycho love

3. kapitola - jak napálit Starka

Ráno jsem vstala pozdě. Oblékla jsem se do toho co mi první přišlo pod ruku, sebrala batoh a tryskem se vydala do garáží. Je fakt, že dost často nestíhám, ale o tom si zde ještě počtete.

V garáži jsem nabrala směr motorky. Původně jsem chtěla jet autem, ale motorka mi přijde rychlejší. Vběhla jsem do dveří, ale tam se někdo objevil a já nestihla zabrzdit a vrazila jsem do něj. Spadla jsem a než jsem se stihla vzpamatovat tak mi Steve podával ruku, abych se mohla líp zvednout. Chytla jsem se jí a Steve mě vytáhnul do stoje tak lehce, jako bych nic nevážila.
,,Kam tak spěcháš?" zeptal se.
,,Fury mi řekl, že se mám jet podívat na Starka a tak ho chci stihnout ještě než se vzbudí" usměju se. ,,Nechceš doprovod?" zeptal se. ,,Jen když si se mnou zazávodíš" navrhla jsem a přitom si oprašujíc oblečení.
,,Tak jo, ale pokud vyhraju tak se mnou zajdeš na kafe" mrkl. Ďábelsky jsem se usmála: ,,Já nikdy, teda skoro nikdy, neprohrávám." ,,Tak to se uvidí" usmál se. Má hrozně krásnej úsměv. Bože, musím na něj přestat myslet, nebo se ještě zamiluju a to fakt nesmím.

Už vyjížděl a já si teprv vybírala na jaké pojedu. Nakonec jsem si vybrala jednu, takovou nenápadnou. Nastartovala jsem a vyjela z garáží a ani se nezastavila na místě kde mě čekal Steve. Jen jsem mu zamávala a jela. Sice vím, že je to trošku nefér, ale já se moc neviznám v NY takže potřebuji aspoň malí náskok.

...

Dojela jsem tam celkem rychle, ale Steve tam byl stejně dřív.
,,Dlužíš mi kafe" usmál se.
,,Tak jo, ale asi až za týden" řekla jsem a usmála se. Taky se usmál, já jsem mu zamávala a vjela do garáže Stark Toweru.

...

Už asi půl hodiny utírám prach u Starka v pokoji. Je ho tam požehnaně. Tony spal. Asi se večer opil. Je to víc než pravděpodobné, protože u jeho postele se válí dvě prázdný flašky od whisky a jedna od něčeho co ani nechci vědět co to bylo.

Když jsem měla prach jakž takž utřený, tak jsem vzala kýbl s tou vodou od prachu a celej jsem ho vychrstla na Tonyho. Vzbudil se okamžitě. ,,Sakra" zařval ,,kterej kokot." ,,Jmenuji se  Laurel a budu Ti tu dělat osinu v zadku, jinak taky psycholožku, tak dlouho dokud se nezpamatuješ. A radila bych Ti abys to udělal rychle, protože umím být pěkně otravná" řekla jsem mu s klidem. Chvilku na mě zaraženě čuměl. Tak jsem mu po chvíli ukázala flashku a řekla: ,,Jsem taky dost dobrá zlodějka." Na flashce byla popisovací samlepka a na ní bylo napsáno: Iron man-brnění-data
,,Ty potvoro" zakřičel, ale já už uháněla pryč z jeho patra, ale u schodů jsem na něj zakřičela:
,,Jestli to chceš tak si mě musíš chytit, jinak se tvoje brnění může dostat do rukou někomu jinému, než jenom mě." Tryskem jsem se rozběhla po schodech a slyšela jsem, že i on vyběhl a dost hlasitě nadával. Musím uznat, že jeho zásoba sprostých slov je obrovská. 

Seběhla jsem dvoje schody a otevřela dveře co ke mně byli nejblíž. Ty vedli do nějakého, pravděpodobně společenského sálu. Vběhla jsem za jeden z barů a tam byl únikový východ. Tak jsem se jím protáhla. Vedl k požárnímu žebříku. Po něm jsem slezla několik pater. Ani jsem nevěděla kde se nachází Stark, po tom co jsem mu zdrhala přes celý jeho barák. 
Chtěla jsem ho jít hledat, ale uslyšela jsem jeho nadávání tak jsem na něj zavolala: ,,Tady sem." Schovala jsem se do kino sálu. Za nedlouho tam Stark vběhl a začal prohledávat sál řadu po řadě. Pak se zeptal UI: ,,Friday, kde je?" ,,To nemohu prozradit pane. Jsme se slečnou Laurel domluvené" odpověděla umělá inteligence. ,,Tak to už je vrchol" vztekal se Tony a dál procházel kino řadu po řadě. Ještě chvíli jsem ho nechala procházet, ale jakmile byl dost daleko od východu, tak jsem vyběhla ze svého úkrytu a prchala dál, ale Tonyho naštvaný hlas mě začal nebezpečně dohánět. Proto jsem zase zamířila k žebříku. Po něm jsem několik pater sjela, tak jak to hasiči občas dělají. Pak jsem běžela dlouhou chodbou, až na její konec. Tam jsem vyběhla schody nahoru a pak si to zamířila na druhou stranu Stark Toweru a tam jsem seběhla několik pater až do tělocvičny. Tam jsem, ale narazila na nějakého robota, nejspíš z železné legie, nebo jak se to jmenuje. Chtěla jsem v rychlosti opustit místnost, ale to mi nebylo umožněno, protože ve dveřích stál Stark, v tom svém brnění.
Andělsky jsem se usmála a hodila mu flashku k nohám. ,,Nic na tý flashce není, jen jsem Tě potřebovala dostat z postele." Zasmála jsem se. ,,Tobě to připadá vtipné?" zavrčel. ,,Jo, celkem jo" usmála jsem se, ,,A víš co mi přijede ještě lepší? To že jsem zamkla všechen alkohol co tu máš a klíček schovala tam kde ho nikdy nenajdeš." ,,Co si myslíš, že si?" zařval přes půl NY. ,,Tvoje psy-cho-lož-ka" řekla jsem s důrazem na každou slabiku. Vyšel z tý svojí plechovky a tvářil se jako když ho bolí zuby. Chvilku si mě prohlížel a pak řekl: ,,Budu s tebou spolupracovat, ale pod jednou podmínkou." ,,Jakou?" zeptala jsem se zvědavě. ,,Pomůžeš mi zpět získat Pepper"

...

Seděli jsem v sále v těch úžasně pohodlných křesílkách a Tony vyprávěl kvůli čemu Pepper odjela.

Bylo takhle: Byl opilí a vzteklí a kdo ví co ještě. A ten vztek si vybíjel na Stark Toweru, na lidech.

V opilosti scházel schodiště. Byl ve svém obleku a střílel kolem sebe. Všichni utíkají, ale někteří to stejně nestíhaj a byli s Tonym v jedné místnosti. Schovávali se. A on furt střílel. Najednou, omylem strefil jednoho kluka. Mladého, nově přijatého agenta. Naštěstí mu kdosi pomohl a odtáhl jo z Tonyho dosahu. Prý to nebylo nic vážného a ten chudák naštěstí pro Tonyho, na něj nepodal trestní oznámení.

Pak k Tonymu přišla Pepper. Vylezl z tý svojí plechovky. Řekla mu aby se uklidnil, ale on řve, že nikdy. A pak mu řekla něco, co nečekal. Řekla mu, že jestli se nezmění tak se s ním rozejde. Chvíli to zpracovával, a pak z toho plně vystřízlivěl. Ale to už Pepper byla pryč. A většina lidí taky.

Já jsem se nad tím "příběhem" chvíli zamýšlela a pak jsem ho přesvědčila, aby šel zavolat Pepper. Sice se chvíli vymlouval, ale pak to stejně šel udělat. Odešel do svého pokoje a já se vydala najít kuchyň. Nakonec jsem ji našla celkem rychle, jelikož mi Friday pomohla.

Už jsem fakt měla hlad a chtěla jsem si udělat nějakej, bohatě obloženej salát, ale v ledničce toho zrovna moc nebylo.

Nakonec jsem ve špajzu našla zbytek špaget a v lednici objevila trochu kečupu. Uvařila jsem si tu trošku jídla co jsem našla, vyškrábla jsem ten zbytek dochucovadla na ty špagety a chtěla se pustit do jídla. V tom mi zavolal Fury. ,,Jak to jde?" zeptal se místo pozdravu. Člověl by čekal, že když je ředitelem S.H.I.E.L.D.u tak že bude mít aspoň základy slušného chování.
,,Jo, jde to dobře" odpověděla jsem, též bez pozdravu.
,,Výborně, jen tak dál" řekne a zavěsí mi to. Já odložím mobil a dávám se do jídla. Snědla jsem všechno. Stejně toho moc nebylo.
Po večeři se vydávám hledat Starka. Najdu ho v laborce. Vypadá to tu pěkně. Myslím, že bych sem měla taky někdy zavítat. ,,Tak co Pepper?" zeptám se, ,,Kdy se vrátí?" ,,Asi za týden" řekne zamilovaně. Tohle asi nikdy nepochopím. Jak může člověk, který je snad největší egoista na světě, může se chovat tak jinak. No co, láska dělá divy i tam, kde by to člověk nečekal.

,,Chtěl bych Pepper něčím překvapit, až přijede a doufám, že mi pomůžeš" řekl po chvíli.
,,Záleží co to bude" odpověděla jsem. ,,Večeře při svíčkách na střeše Stark Toweru" řek. ,,Tak jí můžeš udělat cestu ze svíček od vchodu do výtahu, tak podobně jak to bylo v tý reklamě na zmrzlinu, víš co myslím, že jo?" navrhla jsem. ,,Ale budeš muset plánovat sám, protože já si jdu lehnout." ,,Vždyť je tepr šest" namítl. ,,Já neříkala, že du spát, budu si číst" zakřičela jsem směrem k laborce.

Dojdu do pokoje, který jsem si vzala pro sebe. Tam se převleču do noční košilky, vezmu si knížku a jdu si číst. Čtení miluju, je to lepší než koukat na telku, nebo do kompu.

Čtu si asi čtyři hodiny, než uznám za vhodné, že bych měla jít spát. Přece jenom zítra musím být fit. Chci Starka donutit, aby si vysál to apartmá ve kterém bydlí. Ach to bude legrace.

Omluvte moje pravopisné chyby prosím

Vaše Jana