7. kapitola - večírek a únos

879 70 3
                                    

Dneska je již zmíněný večírek ve Stark Toweru. A já se docela těším. Dlouho jsem nikde nebyla, takže proto.

Celé dopoledne jsem se válela v posteli a četla si knížky. Miluju čtení, ale poslední dobou nemám vůbec čas.

Když mi začalo kručet v břiše, tak jsem se rozhodla jít si do kuchyně pro něco dobrého.

Nakonec jsem našla pár vaflí od včera. Ty jsem snědla potom co nikde nic jiného nebylo.

Po obědě jsem se rozhodla, že půjdu zas do svého pokoje.

Vykoupala jsem se a umyla si svoje uhlové vlasy. Ty jsem natočila na natáčky, ale před tím jsem do nich vetřela tužidlo, aby mi lokny vydrželi.

Pak jsem si vytáhla šaty a boty. Šaty byli v odstínu večerní oblohy. Čili tmavě modré. Jsou jednoduché a dlouhé až po zemi. Nemají ozdoby, jen rozparek asi do půli stehen a jsou na ramínka.

Lodičky mám v úplně stejném odstínu jako šaty a mají vysoký podpatek.

Jakmile jsem si věci rozhodila po posteli, tak ke mě přiletěla Alex. Ona mě má namalovat. Sama už namalovaná byla. Rty měla rudé, řasenkou si vykouzlila dlouhé řasy. Za nimi byli výrazné, černé stíny a na nich třpytky. Tohle líčení se skvěle hodilo k jejím tmavě červeným krátkým šatům.

Mě namalovala kočičí oči a řasenkou mi udělala jako u sebe dlouhé řasy. Rtěnku jsem ale odmítla, tak mi dala jen lesk.

,,Páni," řekla jsem, ,,Ty si kouzelnice, děkuju." ,,Ale to nic není, vždyť umím jen to co miliony dalších holek" řekla.
,,Ale seš" usmála jsem se.

,,Teď už musím jít, se převlíct, začíná to už za dvacet minut" řekla a odběhla. Já jsem si vlasy pošplíchala lakem a pak je rozpustila. Tentokrát se mi podařili udělat nádherné vlny.

Oblékla jsem se, nazula boty. Ještě před odchodem do sálu jsem se překontrolovala v zrcadle. Vypadala jsem celkem pěkně. Nádherně.

Párty začíná až za deset minut, takže mám čas, se tam dostat.
Stopla jsem si výtah. Byl prázdný, ale jelikož bydlím skoro pod střechou, tak mám pocit, že než přijedu dolů, kde se měla párty konat, bude nacpaný k prasknutí.

První kdo výtah stopnul byl Steve. Ani jsem se nedivila. Člověk by si podle něj mohl nařizovat hodinky.

,,Wow" řekl místo pozdravu.

,,Hlavně neříkej, že si vždycky myslel, že mi je nad pětadvacet, nedej bože třicet" varovala jsem ho hned.

,,A kolik Ti teda je, smím-li se zeptat?" zeptal se.

,,Dvacet" odpověděla jsem a usmála se.

Výtah se zase zastavil a do výtahu se nahrnuli holky. Instinktivně jsem se přesunula do rohu ke dveřím.

Než jsme dojeli dolů, tak byl výtah plný. Já jsem z něj vyšla hned po otevření dveří.

Vstoupila jsem do sálu. Stark s Pepper zrovna výtali první návštěvníky. Rozhodla jsem se, že si půjdu něco objednat k baru. Objednala jsem si kolu a s ní se přesunula do jednoho z pohodlných křesílek v sále.

Pozorovala jsem dění v sále a u toho popíjela kolu. Za chvíli mě někdo přiložil dlaně k očím a řekl: ,,Hádej kdo?" ,,Natasho, nech toho" řekla jsem. Rudovláska oddělala dlaně od mých očí a sedla si ke stolu ke mně. ,,Hele, co ty a Rodgers?" zeptala se jakmile usedla do křesílka. ,,A co jako?" hodila jsem po ní naštvaný pohled. ,,Nedělej, že nevíš,"řekla se smíchem, ,,tady se nic neutají." ,,No tak jsme byli na jedné schůzce a co má bejt" řekla jsem. Nat se potutelně usmívala. Nadechla se, aby něco řekla, když v tom se ozvalo z repráků: ,,Dámy a pánové, na parket, prosím." ,,Běž radši tančit, myslím že Bruce by Tě chtěl vyzvat" řekla jsem. Zvedla se a řekla: ,,Ty nejdeš tančit?"
,,Ani omylem" řekla jsem a dál popíjela kolu.

Tančit se mi rozhodně nechtělo. To jsem ale nevěděla, že mě chce někdo o něj poprosit.

Zvedla jsem se a s prázdnou skleničkou a šla k baru, aby mi dolili.

Položila jsem sklenku na bar a chtěla jsem poprosit barmana, aby mi dolil kolu. To už jsem ale nestihla, protože se mě někdo zeptal: ,,Smím prosit o tanec." Usmála jsem se na Steva a řekla:
,,Proč ne?"

Tančili jsme spolu na několik písniček. Pak mě poprosil o tanec ještě Bucky a Tony.

Když mě ale k tanci vyzval Chris tak už jsem odmítla, protože mně začali bolet nohy.

Zase jsem se vydala k baru, ale tentokrát jsem si objednala sprite. Popíjela jsem nápoj a z barové stoličky a pozorovala dění v sále. Začínali se mi zavírat oči, tak jsem se přesunula zase do křesílka a tam opravdu usnula.

Probudila jsem se, když se mnou někdo třásl. Wanda. ,,Laurel vstávej" řekla a dál se mnou třásla. ,,Nech mě" zamumlala jsem. ,,Lau, párty už skončila"
zašeptla na mě. ,,Co? Už?" podivila jsem se. ,,No už" odpověděla a snažila se skrýt úsměv. Moc jí to ale nešlo.
,,Já už půjdu spát" řekla jsem a větu zakončila zívnutím. ,,Tak tady ještě počkej na konec, ne" řekla a už mě táhla ke stolku, kde seděli ti co se nemohli opít, nebo ti co to nestihli. Wanda se vmáčkla na sedačku a já vedle ní.
Všichni se tak bavili a já se dozvěděla spoustu zajímavých informací. Například od Thora to, že Loki má tady na Zemi možná dítě.

Tahle ta věc mi přišla nejvíc absurdní ze všeho, co jsem kdy slyšela. Nemyslím si, že by s ním některá spala. Prý byl dřív jiný, ale i tak my to přišlo nemožné.

V klidu jsem se bavili, smáli se a popíjeli alkohol co zbyl. Najednou se rozezněl alarm a do sálu vniklo několik lidí, kteří určitě od S.H.I.E.L.D.u nebyli.

Nastal zmatek nad zmatek. Avengers začli bojovat a já jsem se snažila být nenápadná. Chtěla jsem zalízt pod stůl, ale někdo mě praštil něčím do hlavy. Pak mám temno.

Z pohledu Wandy

Vtrhli sem lidi z Hydry. Nastal boj. Doufala jsem, že se Lau někam schovala nebo něco. Po nějaké době boj ustal. Lidi z hydry byli buď mrtví, zajatí, ale někteří i stihli utéct.

Začala jsem prohledávat sál, abych Lau našla. Nikde nebyla. Začala mnou prostupovat panika. Jestli ji unesli tak je to v háji. Vždyť ona zná slabiny každého z týmu Avengers. A hlavně bych přišla o kamarádku. Ne, musí tu někde být.

,,Chybí někdo?" zeptal se Thor.

,,Snad ne" odpověděla Natasha.

,,Já myslím, že jo" řekla jsem s úzkostí.

,,Kdo?" zeptal se Hawkeye.

,,Friday, je Laurel v budově?" zeptala jsem se umělé inteligence, místo abych odpověděla na Clintovu otázku.

Friday řekla: ,,Ne slečno, opustila ji před devíti minutami a dvěmi vteřinami."

Tak doufám že se další díl líbil a děkuji za čtení.

Vaše Jana

Psycho loveKde žijí příběhy. Začni objevovat