Psycho love

Epilog

Stála jsem v úplně zadní řadě černých obleků a šatů.

Ptáte se, jakto, že jsem přežila? Je to díky mému původu a taky do mě cosi nalili. Byla jsem mrtvá asi čtyři hodiny.

Teď ale pozoruji svůj vlastní pohřeb. Někdo mi navrhl krásnou bílou rakev, protkanou černými a stříbrnými pruhy. No a na ní leželi karafiáty všech barev. Pro karafiáty mám velkou slabost i po smrti.

Nějací z Avengers by měl vystoupit a něco říct. Nejdřív má vystoupit Wanda. Ta taky hned vyšla.

Řekla: ,,Lau byla moje nejlepší kamarádka. Byla mi oporou, po tom, co . . . . co odešel Pietro. Ona . . . . . ona jediná mi rozuměla a teď . . . . . . teď odešla i ona" mezi řečí zadržovala slzy, ale potom se úplně rozbrečela a utekla pryč z pódia směrem k Nat, která ji pevně objala.

Všichni brečeli a já bych tam za nimi nejraději došla a řekla jim, že vše je v pořádku. Že stále žiji, ale nemohu.

Po Wandině výstupu, kdy se málem složila už vystoupil jen Steve.

,,Víte, já jsem se do Laurel zamiloval. Nebyla sice moje první, ale doufal jsem, že bude poslední. Doufám, že mě milovala stejně, jako já ji" pronesl svůj krátký proslov Steve a šel si zpátky sednout na svoje místo.

Tak, teď jsem skutečně pro všechny ostatní lidi mrtvá. Nikdo už nedoufá, že bych mohla obživnout, jako tomu bylo před pár dny. Už nic není. Jsem tajná zbraň S.H.I.E.L.D.u, která nemůže mít žádné styky s okolím. S nikým, kromě mého jediného spolupracovníka - Pitra Maximoffa.

Je na tom stejně jako já, ale to je asi tak všechno co mám. A co kdy mít budu.

,,No děti, tohle je první část mého životního příběhu" promluvila jsem na mládež, která napjatě poslouchala každé mé slovo.

,,A co bylo dál?" zeptala se mě moje nejstarší vnučka Elizabeth.

Usmála jsem se nad její dychtivostí a řekla jsem: ,,Možná vám to někdy povyprávím, ale teď by jste měli jít spát, než vás načapají rodiče"

,,Ale babí" protestoval hlasitě můj vnouček Alexandr.

,,Žádné ALE, šup do postele. Pokud budete hodní, tak vás možná čeká pokračování, ale jen pokud budete hodní a vstanete včas" řekla jsem s důrazem na poslední dvě slova.

,,Super" zavýskla jedna z mých dalších vnuček, Laya, a utekla hned do pokoje. Její sestřenice a bratr ji s reptáním následovali.

Usmála jsem se. Na to, že jsem umřela, mám celkem pěkný život.

Krátký epilog je na světě a zakončuji jím první příběh o Laurel. Jestli bude zájem, napíši i druhý, ale nevim jestli se mi bude chtít :-)

Jestli budete chtít dvojku tak napište do komentů a pokud bude lidí hodně, tak se k tomu možná i dokopu.

Vaše Jana