Psycho love

22. kapitola - helicarier

Ráno jsem se vzbudila v  měkkoučké posteli u Jane doma.

Měla tu postelí víc, než jsem čekala.

Večer nám dala s Thorem najíst a pak nás rozdělila do pokojů.

A taky jsem se seznámila s tou dívkou co na ni volala. Jmenuje se Darcy a je fajn. Sice trochu praštěná, dobře, spíš hodně praštěná, ale je mi sympatická.

Po probuzení asi o půl šesté jsem se přesunula do koupelny. Jane mi půjčila ručník, který jsem ale včera nepoužila, protože moje maličkost byla utahaná jako kotě. Proto ten ručník používám až dneska.

Nechala jsem na svoje nahé tělo dopadat horké kapky vody a prožívala jsem ten krásný pocit.

Po asi půl hodinové sprše, kdy jsem si i umyla vlasy, jsem vylezla a do sucha se utřela.

Oblékla jsem si černé tepláky a šedé tričko. Obojí mi darovala Darcy. Říkala, že to už nebude potřebovat, tak ať si to klidně i nechám. K tomu mi darovala i čisťounké spodní prádlo a ponožky.

V novém oblečení jsem sešla do kuchyně, kde už to krásně vonělo.

,,Eriku?" řekla jsem tiše. Ten co dělal snídani mi ho totiž připomněl.

Muž se otočil a já v něm skutečně poznala Erika.

,,Laurel, si to ty?" zeptal se a já kývla na souhlas.

,,Z tebe je ale krásná holka" řekl uznale.

,,No dovol, já snad byla krásná i před těmi několika lety, ne?" řekla jsem a zasmála se.

Taky se zasmál a já se zeptala: ,,Co to bude?"

,,Míchaná vajíčka se slaninou" řekl a dál se věnoval vaření.

Když to měl dodělané, tak se už dolů dohrabali i ostatní. Vedle mě seděl Thor a na druhé straně byla prázdná židle.

Když jsem dojedla, tak jsem se omluvila a šla dodělat odzámkování souborů.

Poslední zámek byla otázka: Co je Loki?

Mohla jsem tam vepsat tisíce možných variant ale jestli to Fury měl připravené pro mě, tak tam pasovalo jen jedno: Otec

Vepsala jsem tam ono slovo a to bylo překvapivě správně.

Najednou jsem viděla cestu helicarieru, takže teď vím, kde by se měl pravděpodobně nacházet. Lepší než nic.

,,Máš polohu toho letadla?" zeptal se Thor.

,,Kruci neděs mě" vypískla jsem a málem Thora odhodila na zeď v chodbě. Za to by mi Jane asi nepoděkovala.

,,A ano, mám polohu helicarieru" řekla jsem a naštvaně se na Thora podívala.

,,Kde se nachází?" zeptal se.

,,S největší pravděpodobností nad Indickým oceánem" řekla jsem.

,,Kde?" zeptal se zmateně.

Na notebooku jsem našla mapu a ukázala mu to. ,,Tady jsme my" ukázala jsem na tečku zhruba uprostřed USA a pak jsem ukázala na Indický oceán, ,,A tady někde se nachází helicarier"

Kývl jako že rozumí a řekl: ,,Pojď, musíme letět". Hned po těchto slovech vyšel z mého pokoje a já hned za ním.

Se všemi třemi lidmi, co bydleli v tomhle domě jsme se rozloučili a odleťeli jsme.

Letěli jsme docela krátký čas, který mi ale přišel jako věčnost. Nemám ráda moc velké výšky a lety. Prostě mi to nedělá dobře.

Thor nás brzo dostal na helicarier. Jakmile jsme přistáli, tak jsem padla na kolena a myslela jsem, že se pozvracím. Ignorovala jsem i ty těžkooděnce, co se kolem nás seběhli. Možná nás měli za nepřátelské letadlo či co. Mě ale byla šoufl, takže jsem ty samopali co byli na nás namířené naprosto ignorovala.