Psycho love

23. kapitola - láska

Tam ale na mě někdo čekal: ,,Ty ty terče demoluješ snad hůř než já boxovací pytle"

,,Kdo umí, ten umí" řekla jsem a usmála se na Steva, který se zájmem prohlížel moje rozstřílené terče.

,,Nevěděl jsem, že střílíš z kuše" řekl překvapeně.

,,Nevíš o mně ještě spoustu věcí" řekla jsem a pousmála se.

,,Co například?" zeptal se zvědavě.

,,Umím hrát na housle" řekla jsem a čekala na jeho reakci.

,,Fakt? A zahraješ mi něco?" zeptal se se zájmem.

,,Moc ráda" řekla jsem a usmála se.

,,Co ještě o tobě nevím?" zeptal se po chvíli.

,,Něco za něco, teď chci vědět něco já o tobě" řekla jsem nesouhlasně.

,,Co třeba to že první pusu jsem dostal ve dvaceti pěti" řekl a u toho se tvářil celkem vážně, ale v očích mu tančili veselé jiskřičky.

Vykulila jsem oči a překvapeně vyhrkla: ,,Ještě později než já, a to je už co říct"

,,V kolika?" zeptal se.

Pousmála jsem se: ,,V jednadvaceti"

Teď zas vykulil oči on. ,,Já?" zeptal se zvědavě.

Pokývala jsem hlavou a praštěně se usmála.

,,No, a jaký to bylo?" zeptal se nervózně.

Zazubila jsem se na něj a upřímně řekla: ,,Lepší jsem si ani nevysnila"

Přistoupil ke mně blíž a zašeptal: ,,Co si to zopakovat?"

,,Moc ráda" zašeptala jsem v odpověď.

Sehnul se k mým rtům a dál mi na ně nejdřív lehký polibek. Jako bych byla porcelánová panenka.

Pak si ale začal krást čím dál víc polibků a se stále větší agresivitou. A já jsem samozřejmě spolupracovala.

Brzo mi ale začal docházet dech. A Stevovy taky. Opřeli jsme se čely o sebe a oddechovali.

,,Wow" vydechla jsem.

,,Správně, wow" šeptl a lehce mě uchopil za krkem a zase si mě přitáhl k polibku. Nebránila jsem se a rukama mu vjela do vlasů.

Druhou ruku, která do teď spočívala na mém boku, přesunul o trochu níž a já mu vzdychla do úst.

Navzájem jsme se líbali, ale do té doby, než náš někdo vyrušil.

,,Já myslela, že s ní chceš trénovat" řekla Natasha a tím nás oba vyděsila.

Odtrhli jsme se od sebe a téměř okamžitě zrudli jako rajčata.

Natasha si nás přeměřovala pohledem a u toho v sobě dusila smích, což jí moc nešlo.

Odešla na chodbu a za rohem se začala smát. Musím uznat, že jsme museli vypadat trochu komicky, protože jsme oba byli rudí jako raci.

,,Tak, kde jsme to byli?" zeptal se Steve potichu, když Natashyn smích utichl. Přetočil si mě k sobě držíc mě rukama za moje boky. Já jsem se ho držela za krkem a usmívala se.

Po téhle otázce jsem si ho přitáhla blíž a úplně lehce ho políbila.

,,Na to si rychle zvyknu" zašeptal, když jsem se úplně lehce odtáhla.
,,Já taky" řekla jsem a přejela mu jednou rukou po hrudi.