Psycho love

18. kapitola - výcvik a trápení

,,Lorelei soustřeď se" peskoval mě Thor minimálně po sté.

Odfrkla jsem si a zaměřila se na asi kilometr vzdálenou malilinkatou sklenku.

Měla jsem za úkol trefit ji tak, abych u toho použila co nejmíň síly a přitom ji shodila. Už se mi povedlo rozflákat asi deset, ale jen dvě tak jak bych měla. Tři jsem rozbila když použila jsem víc síly a ty ostatní ze vzteku.

Zaměřila jsem se a začala se soustředit. Vyslala jsem svou moc ku předu a sklenička se posunula na hranu, spadla a roztříštila.

,,Výborně" pochválil mě Thor.

Já jsem vydechla a uvolnila napětí, co se ve mně nashromáždilo. Hurá.

,,Co budeme dneska ještě dělat?" zeptala jsem se unaveně. Trénovali jsme celé dopoledne a já už dostala hlad.

,,Teď už nic, ale po obědě budeme pokračovat" řekl a usmál se.

Zoufale jsem zavyla a zvedla oči v sloup. Tohle už mi lezlo krkem.
,,Teď se běž převléct, jdeme na oběd" řekl a já se vydala do pokoje. Do svého pokoje trefím, ale ta jídelní síň je pro mě jako začarovaná. Dneska ráno, když jsem šla na snídani tak jsem bloudila asi půl hodiny, než jsem se rozhodla někoho zeptat na cestu.

Rozešla jsem se do pokoje, ve kterém spím. Tam jsem se převlékla do šatů, co jsem měla včera na večeři.

Thorem jsem byla poučena, že obědy a večeře jsou tu brány jako velmi společenská událost. Musím na nich být dobře oblečená a vypadat reprezentativně.

Scházela jsem schody a konečně se trefila do správné síně. Byl tu Thor a jeho přátelé, což zahrnovalo nevrlou Sif, Fandrala a chlapa při těle, jehož jméno mi do teď nikdo neřekl.

O něčem se hádali a já jsem tak bez povšimnutí vešla do místnosti.

Když si mě Thor všimnul, tak řekl: ,,Lorelei, je mi to velice líto, ale odpoledne musíme něco zařídit"

,,Mě to teda líto není" zamumlala jsem si pro sebe.

,,Co jsi říkala?" zeptal se.

,,Ale nic, nic" řekla jsem a andělsky se usmála. Taky se usmál. Hmm, Ásgarďané tyhle triky opravdu neznají. A mně to ani trochu nevadí.

Rychle jsem do sebe naházela jídlo a vydala se do svého pokoje. Tam jsem ze sebe shodila dlouhé šaty a nahradila je krátkými, smaragdově zelenými šaty, přes které jsem si připla stříbrné brnění.

Nějakou dobu jsem se válela v posteli. Znáte to, jen ležíte a nic neděláte.

Pak jsem se šla projít. Chvíli jsem zkoumala největší varhany co jsem kdy viděla, ale jelikož tu nebylo nic zajímavého tak se zahrady staly mojí prioritou.

Procházela jsem se mezi upravenými keři, barevnými květinami a mramorovými sochami.

Většinu kamených lidí jsem nepoznávala, ale jednu sochu jsem poznala. Byla to Friga. Poslední královna Ásgardu.

U téhle sochy jsem se posadila a přemýšlela. O životě, o smrti, o lásce a o psychice člověka.

Nějakou dobu jsem seděla a koukala do blba. Pak mě ale něco napadalo. Půjdu se podívat za Heimdalem.

Vyšla jsem že zahrad a namířila si to k duhovému mostu. Šla jsem po kraji a skenovala okolí svýma zelenýma očima.

Došla jsem až ke zlaté kupoli.

,,Vítám tě Lorelei" pozdravil mě Heimdal.

,,Dobrý den" pozdravila jsem ho a usmála se.

,,Proč si přišla?" zajímal se.

,,Chtěla bych vědět jak to teď vypadá na Zemi" řekla jsem a prosebně na něj koukla.

,,Tvoje kamarádka kouzelnice se trápí. Chybíš jí." řekl.

,,Ona mně taky" zamumlala jsem.
,,A ten muž, co se ti líbí, se taky trápí" řekl znovu.

,,Já taky" zamumlala jsem ještě tišeji.

,,Děkuji za informace" řekla jsem, usmála se a šla zase zpět k varhanům.

Došla jsem do pokoje a zadržovala slzy.

Jakmile jsem tam došla, tak jsem padla na postel a naplno se rozbrečela. A brečela a brečela až jsem usnula.

Z pohledu Wandy
Už je to dvacet čtyři hodin co je Laurel pryč. Já se trápím, Steve se trápí. A Alex se bude taky trápit až přijede domů.

Čekáme na zprávu od Thora. Slíbil Furymu, že mu přijde říct jak na tom Laurel další rok, nebo dva bude.

Doufám, že do Vánoc to stihne. Mám už pro ni vymyšlený dárek. Takže už jenom proto, doufám, že dorazí, jinak jí ten dárek dám třeba na narozeniny. Nebo na další Vánoce. To je fuk, prostě jí ho dám až dorazí.

Trénovala jsem s Natashou boj z blízka. Najednou jsem z okna zahlédla duhový paprsek. To byl určitě Thor.

,,No tak, musíš se soustředit" řekla Natasha naštvaně, když mi dala lehkou ránu do nosu.

,,Promiň" řekla jsem a rozběhla se z místnosti pryč.

,,Hej, kam si myslíš že deš?" křičela za mnou.

,,Musím za Thorem" řekla jsem a vyběhla z tělocvičny přes posilovnu, kde to Steve právě nandával boxovacím pytlům. Jako by za to ty pytle mohli.

Venku se už s Thorem bavil Fury a Tony. Přišla jsem k nim a poslouchala. Když jsem se dozvěděla, co jsem potřebovala, tak jsem naštvaně odkráčela pryč.

Lau přijede nejdřív za rok. To nestihne ty Vánoce. A je to v háji.

Dneska trochu kratší kapitola, takže asi nic moc. Doufám že se alespoň trochu líbila. Jestli chcete zanechte votes nebo komentář. Mějte se fajn.

Vaše Jana