Psycho love

16. kapitola - zbraň hromadného ničení

O TÝDEN POZDĚJI

Celý týden jsem trénovala. Pokaždé s někým jiným. Nejvíc se mi to asi líbilo se Scottem. Jeho oblek se mi hrozně líbil. A on byl taky v pohodě. Taky super to bylo s Nat. Ona mě naučila několik triků. Ale i s ostatními to bylo dobrý. Myslím, že jsem se stihla se všemi docela dobře seznámit.

Po týdnu, další den brzo ráno, když jsem se vzbudila, jsem se oblékla do černých tepláků a černé mikiny, na které bylo srdce probodnuté šípem a kolem něj byl obtočený ostnatý drát.

Popadla jsem tašku, ve které přistáli klíče, mobil, zbraň, sušenky, knížka a malá deka.

Vydala jsem se ven z ordinace. Na dveře z čekárny jsem nalepila papírek s tím, že si dneska beru volno. A pomyslela jsem si: Ať se jde Fury vycpat. Potřebovala jsem pauzu.

Vplížila jsem se do garáží. Tam jsem si půjčila motorku a vyjela jsem pryč.

Jela jsem k jezeru, co bylo od základny asi sedm kilometrů.

Tašku jsem nechala na motorce a vylezla jsem na nedaleký strom.

Nějakou dobu jsem tam seděla, pozorovala přírodu a užívala si toho klidu. Příroda teď vypadala naprosto úžasně. Byla půlka října, tím pádem se stromy barvily do červené, hnědé, žluté a další podzimních barev.

Celou dobu, co jsem tam seděla, jsem byla v jakémsi transu. Nic jsem nevnímala jen samu sebe a svoje myšlenky. Nechala jsem se unášet klidem.

Nějakou dobu jsem jen tak seděla a koukala do blba. Nebylo by špatné žít v přírodě. Být její součástí, být něco, co nikdo jiný nechápe. I když, to už prakticky jsem.

Náhle jsem uslyšela zašustění spadaného listí. Každý člověk by ho přeslechl, ale já ne. Seskočila jsem že stromu a pozorně se rozhlédla. Nic zvláštního jsem však nezaznamenala. Teda až na to, že z lesa se vypotácel nějaký kluk.

Někoho mi připomínal. Za boha jsem si ale nemohla vzpomenout koho.

,,Nevíte náhodou, kde je základna Avengers?" zeptal se.

Zamračila jsem se a řekla: ,,Proč to chceš vědět?"

,,Pan Stark mi řekl, že mám přijet" řekl nervózně.

,,Jak se jmenuješ?"

,,Peter Parker a vy?" řekl.

Spiderman? Spíš Spiderboy, pomyslela jsem si. Pak jsem mu odpověděla: ,,Laurel Jacsonová"

,,Kdo jste?" zeptal se.

Usmála jsem se: ,,Psycholožka"

,,Ukážete mi prosím tu základnu?"

,,Jo, máš vlastní auto, nebo si přišel po vlastních?" zeptala jsem se.

,,Po vlastních" řekl.

,,Svezu Tě, jestli chceš" řekla jsem a přešla k motorce.

Kývl na souhlas a já si přehodila tašku přes rameno a nastartovala.

Přejela jsem tam, kde stál a řekla mu: ,,Pořádně se drž"

Sedl si za mě a chytil se mě za pas. Rozjela jsem se.

Za dvě minuty jsem byla na základně. Zastavila jsem před vchodem a řekla Peterovy na rozloučenou: ,,Tony by měl být v laboratořích, třetí patro, vpravo"
,,Děkuji" řekl a já na něj mávla.