Psycho love

14 kapitola - útěk od pravdy

Když jsem se vzbudila tak byla ještě tma. Koukla jsem na budík a ten mi ukazoval 3:57.

Vyhrabala jsem se z postele, provedla ranní hygienu a oblékla se do černých tepláků a bílého trička. Ještě jsem si spoutala vlasy do vysokého ohonu a přehodila přes sebe koženou bundu a potom jsem vyrazila.

Nešla jsem ale normálně po schodech ani nejela výtahem, ale slezla jsem po záchraném žebříku. No, spíš sjela než slezla.

Hned po opuštění Stark Toweru jsem se vydala do ulic New Yorku.

Došla jsem až k Central Parku. Tam jsem si našla jedno zákoutí, kam nebylo vidět a z jedné silnější větve jsem vyřezávala srdíčko svými nehty.

Nějakou dobu jsem tam seděla, přemýšlela a u toho jsem ještě stihla vyřezat pentagram, koně a postavičku, která připomínala Wandu.

Všechny ty věci jsem si dávala do kapes od bundy a tepláků. Když už jsem v každé kapse něco měla, tak jsem si říkala, že bych se měla vrátit, než o mě budou mít strach. Ale, kdo by měl strach o člověka, jehož otec je člověk, který chtěl ovládnout náš svět i Ásgard. Nikdo, tak se vracet nebudu.

Všechny věci jsem vytáhla z kapes a nechala je tam ležet. Třeba někomu udělají radost.

Vykoukla jsem z úkrytu a moje oči vyhledali hodiny. Zjistila jsem, že je deset hodin dopoledne. Hm, teď už určitě ví, že jsem pryč.

Vylezla jsem z úkrytu a šla k východu z parku. Ale uviděla jsem někoho, kdo by moje zmizení mohl překazit. Tak jsem se na patě otočila a zmizela v zákoutích parku.

Prodrala jsem se různými úzkými zteskami až ven z parku. Procházela jsem se po ulicích, ale náhle jsem viděla jednu známou tvář. Tak jsem zmizela v jedné postraní uličce. Přelezla jsem zeď a ocitla se u jedné z hal v průmyslovém centru. Je tu všechno. Od továren a skladů po nejmodernější podnikatelské budovy.

Procházela jsem se mezi nimi a držela se při tom ve stínech, které mě dokonale skryli.

Nakonec jsem došla až k budově Stark Industries. Přemýšlela jsem nad tím jestli tam mám jít nebo ne. Nakonec jsem se rozhodla pro ne. Proč tam chodit, když chci zdrhnout?

Ale nakonec jsem vešla do vestibulu s tím, že potřebuji na záchod. Nakonec jsem si na  recepci vzala tužku. Na papír jsem naškrábala 'Sbohem' a ve vchodě jsem ho ukázala na kameru. Pak jsem ho položila na zídku i s tužkou a odešla pryč.

Nevím kam půjdu, nebo co budu dělat, jedno ale vím jistě. Do
S.H.I.E.L.D.u se nevrátím. To se radši odtěhuju na Ásgard. Ale tam mě asi taky nebudou chtít.

Už jsem pomalu začínala šílet. Co budu dělat? Kam půjdu? Kde budu spát?

Z pohledu Wandy

Seděla jsem s Pepper, Liss a Alex v jídelně ve Stark Toweru. Pak si za námi přišla sednout Natasha a ta hned řekla: ,,Liss, Pepper, dlužíte nám tisícovku"

Všechny jsme se na ni podívali, jestli si z nás náhodou nestřílí, ale ona měla vážnou tvář.

,,Jako fakt? Kdy? A jak to že o tom nevím?" zasypala ji hned otázkami Alex.

Nat se usmála a řekla: ,,Jo jako fakt, nachytala jsem je spolu včera na střeše, a to že o tom nevíš není moje vina".

Alex se na ni hraně zamračila, ale i tak z toho byla nadšená.

,,Kde vlastně Laurel je?" zeptala se Nat.