Psycho love

17. kapitola - nový domov

Hančí, věnováno tobě k narozeninám
(Trochu opožděně, ale doufám, že i tak potěší)

Vzbudila jsem se v kamené kobce. Chvilku jsem myslela, že dostanu panický záchvat. Myslela jsem, že ta noční můra, ještě neskončila.

Naštěstí jsem se včas uklidnila. Na výbuch určitě čekají. Tak jim ho dopřejeme. Ale až později, teď prozkoumám zeď naproti dveřím.

Seděla jsem tam a seděla. Tu zeď bych dokázala nakreslit do nejmenších detailů.

Asi po čtyřech hodinách čumění do zdi jsem se rozhodla vyvolat malí poplach.

Nashromáždila jsem co nejvíc černé hmoty do rukou. Ty jsem pak zvedla nad sebe a vypustila.

Myslela jsem, že se to odrazí jen  zpátky, ale ta vlna vybourala stěnu se dveřmi a další stěny vážně poškodila. Nad tím jsem se musela uchechtnout. Oni mě dají do celi, kterou dokážu tak snadno zničit? No, buď jsou magoři, nebo mě někdo chce venku. Taky se přitom nespustil poplach, což bylo dost divný.

Vykoukla jsem na rozbitou chodbu. Nikde nikdo.

Ale za chvíli někdo otevřel dveře co byli kousek.

,,To Ti to trvalo" řekla Wanda při běhu ke mně. Popadla mě za ruku a táhla ven. Absolutně nic jsem nechápala.

,,Počkej, ty se mě snažíš odsud dostat?" zeptala jsem se zadýchaně.

,,Jo, jedeš na Ásgard, jsme domluvení s Thorem a Stevem, já Tě mám dostat z vězení, Steve z komplexu a Thor na Ásgard" odpověděla mi rychle.

Běžely jsem k východu ale já se stejně zeptala: ,,A co ty a Steve. Budete s tím mít potíže" řekla jsem potichu.

,,Nebudeme, Fury s tím souhlasil, jen musíme obalamutit ty na vyšších pozicích" řekla zadýchaně.

U východu na nás už čekal Steve. Teď jsem zjistila, že se mu nemůžu podívat ani do očí za ten výbuch.

,,To vám to trvalo" řekl.

,,No a, teď běžte, musí to být co nejrychlejc" řekla Wanda a než se stratila, tak řekla: ,,Budu vás krýt"

,,Pozdravuj Alex" řekla jsem a věnovala jí pravděpodobně poslední pohled. Jen na mě kývla a stratila se.

,,Půjdeme" řekl.

Běželi jsem potichu až ven. Tam jsme chvíli čekali na Thora. Stáli jsme zticha, ale to už já nevydržela a vyhrkla: ,,Promiň za ten výbuch, já nechtěla"

,,Nevadí, nic vážného se mi nestalo" řekl, otočil se na mě a usmál se. V tom přiběhl Thor.

,,Připravená?" zeptal se.

Srdce mi sice bilo až v krku , ale kývla jsem.

,,To je dobře, moji rodiče se už těší " řekl a já přešlápla.

Steve se mezi tím otočil a šel zpět k základně. Koukla jsem na něj a řekla: ,,Počky ještě, pokud tohle neudělám, tak toho budu litovat"
Kývl na znamení souhlasu. Já se rozběhla za Stevem a zavolala:
,,Steve počkej"

Otočil se a já řekla: ,,Pokud tohle neudělám, tak vím, že toho budu jednou litovat"

,,A co?" zeptal se s nadějí v hlase.

Na nic jsem nečekala a políbila ho. Byl krátký, avšak cituplný polibek.

,,Tohle" zašeptala jsem a usmála se. Pak jsem si sundala přívěšek slunce, který jsem dosud nosila a vtiskla mu ho do dlaně.