Psycho love

24. kapitola - přišpendlená jablka

Ráno jsem se probudila v pevném objetí.

Hruď na které jsem byla přitisklá se zvedala v pravidelném rytmu.

Vykroutila jsem se ze Stevova sevření tak abych ho nevzbudila a šla jsem si odskočit a pak jsem šla do koupelny, kde jsem si umyla ruce a obličej.

Když jsem přišla zpátky do pokoje, tak Steve ještě spal. Přemýšlela jsem, že ho vzbudím, ale to jsem nakonec zavrhla a zavrtala se do postele za ním.

...

,,Rogersi vstávej, volá nás Fury, máme jít na můstek" řval Tony přes dveře a u toho na ně bouchal jak šílený.

Zalomcoval klikou a zatlačil do dveří, které byli, bohužel pro mě, odemčené.

Vpadl do Stevova pokoje a koukal na nás s viditelným úšklebkem na tváři.

,,Já jsem věděl že seš tady" uchechtnul se Tony a vypochodoval z pokoje.

,,Tak na můstku, máme tam být za deset minut" křiknul na nás ještě směrem do pokoje.

,,Ten to rozkecá úplně všude" konstatovala jsem kysele.

,,Stejně by se to Wanda dozvěděla, jakmile by jsme vstoupili na můstek, takže nevím jestli by jsme si pomohli" řekl Steve.

,,Hmm, taky fakt" souhlasila jsem a vstala z postele.

,,Můžu si od tebe půjčit nějaké oblečení?" zeptala jsem se Steva po uvědomění, že moje vypůjčené oblečení jsem včera trochu dotrhala na tréninku.

,,Nevím jestli Ti něco bude" řekl Steve, když pohledem přejel moji postavu. Nebyla jsem úplně malá ale Stevovi se fakt nerovnám.

,,Wanda má pokoj kousek odtud, můžeš si jít půjčit něco od ní" navrhl mi.

,,Kolikátku má pokoj?" zeptala jsem se.

,,Ehm . . . . 34 asi" řekl Steve.

,,Asi?" pozvednu obočí. Jak tam mám asi jako trefit?

Kývne a já s protočením panenek odcházím pryč. Ani jsem si neuvědomila, že mám na sobě jen Stevovo tričko dokud mě nepotkal Sam, který řekl: ,,Já myslel, že už se dohromady nedáte"

Dám oči v sloup a zeptám se ho: ,,Nevíš kde má pokoj Wanda?"

,,Tady" ozve se známí hlas.

,,Co potřebuješ?" zeptala se mě mile a pozvala mě dál do pokoje.

,,Eh...oblečení" řekla jsem.

Zamračila se a otočila se od dveří, které zavírala. Pohledem přejela můj outfit a měla co dělat, aby nevybouchla smíchy.

,,Počkej, já Ti něco daruji" řekla se smíchem a vydala se do šatníku.

Přinesla mi světlé spodní prádlo, černé uplé kalhoty a černé triko.

Všechno jsem si s díky převzala a zalezla k Wandě do koupelny, kde jsem se převlékla.

Když jsem byla oblečená, tak jsme se vydaly na můstek.

Jakmile jsme tam došli, tak jsme si všimly, že tu minimálně půlka lidí chybí.

Ti co už tam byli tak seděli kolem stolu s ospalím výrazem.

Lapla jsem na židli vedle Steva a Wanda sedla vedle mě.

Seděli jsme tam ještě asi deset minut než se uráčil přijít poslední člověk, který se našeho setkání měl zúčastnit.
Byl to Tony. Jak překvapivé, ne?