"Uf, ještě že už je po tréninku." moje nohy se odlepily od země a já skončila obličejem zabořená v peřině. Byla jsem pěkně vyčerpaná. Myslela jsem si že už to někdy dělal ale to nemohl říct hned že to neumí. Mohla jsem ušetřit svoje ruce od ledové vody. Je nádhernej to zase joo, ale je to pako na druhou.
Oblékla jsem se do suchého oblečení a peřinu jsem dala na chvilku ven aby aspon trochu uschla, když na chvilku vysvitlo sluníčko. Zakručelo mi v břiše. "To víš že jo, za chvilku dostaneš napapat." říkám si pro sebe. Možná mě teď máte za blázna, ale když jsem sama tak si prostě povídám sama ze sebou. Najedla jsem se, osprchovala jsem se, vyčistila jsem si zuby a šla jsem spát. Bylo asi půl deváté.
"No tak už vstávej" když jsem se konečně rozhodla otevřít oči, tak jsem uviděla nad sebou vysmátého tátu. No jo to je celý on. "Kolik je hodin?"zeptám se. "Je půl desátý, tak dělej ať to stihneš." Lekla jsem se " Co bych měla stihnout?" zeptala jsem se. "No já ti to včera neřekl? V deset jsem ti domluvil s Martinem trénink." Cože! Vytřeštila jsem oči. To snad nemyslí vážně."A proč?" "Se ještě ptáš? Tys ho tam včera neviděla? Sám mě požádal jestli bys ho to nenaučila." "No.. dobře. Ale mohl jsi mi to říct dřív."
Tak joo.. Je tu další díl. Jako vždy omlouvám se za chyby. A děkuju že to čtete.
ČTEŠ
Hasička
Short StoryToto je příběh o Lence ,která přímo miluje hasičský sport. Tento rok je pro ni poslední,který může běhat za starší žáky. Letos za ně bude běhat i jeden nový člen. Jednoho dne chce ale skončit. Co se stalo?
