"Počkat, počkat, co zůstane mezi náma?" zeptala jsem se, když v tom mě začalo svítit do očí sluníčko a já vyběhla z jeho objetí. Pokoušel se mě chytit, ale mě se povedlo vyběhnout ven, kde už nepršelo a bylo teplo. Martin přišel ke mě. "Jak se dostaneš dom?" "Já myslel že mě tvůj táta odveze, kdybych to věděl tak si s sebou vezmu mobil."V té chvíli mě nenapadlo žádné lepší řešení než že by jsem ho vzala k nám, protože jsem si mobil nechala doma."Sklidíme to tady a pak půjdeš se mnou k nám a zavolám taťkovi kde je tak dlouho." Souhlasně přikývl. Sklizeno jsme měli během pěti minut.
"Nezouvej se!" křikla jsem na něj."Tak jo no, nemusíš na mě hned křičet." jestli říkal ještě něco, tak měl smůlu, protože já jsem šla do kuchyně pro mobil. Během chvilky jsem našla tátovo číslo a potom jsem jen čekala, kdy to zvedne. Ani jsem nemusela tak dlouho čekat a táta už na mě mluvil.
"Tak za půl hodiny jste doma, jo? Tak ahoj." dořekla jsem a ukončila hovor. "Stalo se něco?"zeptal se mě hned, jak jsem položila mobil." Na dálnici byla bouračka a proto to všechno sjíždí z dálnice. Celé město je ucpané. Táta to odhaduje, že se vrátí tak do půl hodiny." a s posledním slovem jsem se otočila zády k němu a dívala jsem se z okna.
Po delší době je tu další část. V každé části je víc a víc slov. DĚKUJU za čtení, moc si toho vážím.
ČTEŠ
Hasička
Short StoryToto je příběh o Lence ,která přímo miluje hasičský sport. Tento rok je pro ni poslední,který může běhat za starší žáky. Letos za ně bude běhat i jeden nový člen. Jednoho dne chce ale skončit. Co se stalo?
