Hasička

Kapitola 8.

Ráno jsem se vzbudila, no spíš mě zbudila mamka, ale stejně jsem strávila v posteli trošku delší dobu. Přemohla jsem se a převlékla do legín, protože v těch se běhá nejlíp. Sešla jsem po schodech do kuchyně, kde už všichni seděli u stolu a jedli. Měla jsem chuť na topinky, tak jsem si je udělala. Jakmile jsem dojedla, šla jsem do pokoje nachystat si oblečení na soutěž.

Přišla jsem do obýváku, kde se mamka s Verčou koukali na televizi. "Co tady děláš?Tatá si myslel, že seš už pryč." s otevřenou pusou jsem hlasitě odfrkla a šla se obout.

Není nad trošku běhání. Když uvidím Sáru, která chodí vždycky přesně načas, zpomalím ale doběhnu až k ní a společně dojdeme k hasičce. Všichni už sedí v autě zbyly jen dvě místa. Vedle táty a vedle Martina. Sára si sedla vedle táty, takže já si musela sednout na poslední volné místo.
Popravdě nebyla jsem z toho nadčená, ale Martin to podle mého výrazu zjistil a podíval se na druhou stranu, kde seděl Pavel a začali něco řešit.
Pořád jsem přemýšlela o tom co mě Martin řekl u rybníka. Byla to pravda?
Dojeli jsme na soutěž. Začal slet deváťaček, který se sešel vedle našeho auta.
Během 10 minut byl nástup. Zahájení by se mohlo dělat i bez nástupu. Vždyť tohle slyšíme na každý soutěži.
"Cože!!! My jdeme první!!!" řekne Bára, tak nahlas, že to slyšeli asi všichni, co tam stáli.

Během chvilky nástup skončil a my šli k našemu autu. Nachystali jsme si všechno, co jsme potřebovali a šli na to.
Chystáme si věci na základně a všechny družstva na nás koukají jako na mimozemšťany. Jejich pohledy mě znervóznují. To asi nedám.

Jdem na start. Oo nee startuje se pistolí. Ten zvuk přímo nesnáším.
"Závodníci na místa připravte, pozor...teď." bylo odstartováno a všichni jsme se rozběhli směr základna. Vzala jsem koš. Wow...nasadila jsem ho na první pokus (nádoda? nemyslím si). A s rukama na koši jsem zajela do káďě. Brr!! To je ledový.
Voda prošla přes mašinu a hrnula se do hadic. Během chvilky voda dorazila k proudu a holky bleskově sestřelily a já mohla ruce i s košem vyndat z kádě. Chvilka napětí než řeknou jaký máme čas. Typuju to tak na šestnáct. "A tento útok byl 15: 87" v tu chvíli jsem položila koš na zem a skočila Martinovi kolem krku, který asi nebyl rád, že teď bude mokrý i on.