Kapitola 13.

93 4 0
                                    

Probrala jsem se, ale zase jsem musela zavřít oči, protože světla byla moc ostrá. Kolem mě pípaly přístroje a vedle postele v křesle spala mamka.
"Co se stalo?" zeptala jsem se ani nevím koho, když mamka spala, ale touto větou jsem ji probudila.
" Leni, jestli máš nějaký problém proč jsi mi o tom nic neřekla?" no tak to jsem nečekala . "Já myslela, že to zvládnu sama. A můžeš mě říct, co se stalo?" zeptala jsem se a stále jsem se koukala mámě do očí, které se jí začínaly lesknout. Jako by chtěla brečet. "Já nevím co se stalo. Přišla jsem k tobě do pokoje a viděla tě ležet na zemi a vůbec jsi mě nevnímala. Nikdy v životě jsem nebyla takhle vystrašená." a začala brečet. Chtěla jsem ji obejmout, ale nemohla jsem, protože jsem byla na hadičkách.

Máma u mě strávila asi další hodinu a potom odešla.
Byla jsem na pokoji úplně sama. Snažila jsem se usnout, ale probudilo mě bouchnutí dveří. Čekala jsem až promluví, ale místo toho si sedl do křesla, tam kde před chvilkou seděla máma. Cítila jsem, jak mě sleduje. Už jsem to nemohla vydržet a otočila jsem se. Šok!!! V tu chvíly mi přeběhl mráz po zádech.

Tak další díl je na světě. Doufám že se líbil. Každý hlas i koment potěší.

HasičkaKde žijí příběhy. Začni objevovat