"No tak Leni, jestli chceš odvést k haaičce, tak zrychli." říka mi táta trošku naštvaně, protože nerad chodí pozdě. "Jo už jdu." ozývám se z koupelny. Během pěti minut jsem už čekala v hasičce až taťka přiveze Martina. Než přijeli nachystala jsem savice a koš." Doufám že totu zvládnete, protože musím s Verčou na kontrolu, přijedu asi za hodinu."řekl táta a odešel směrem k autu." Dělal jsi vůbec někdy spoj?" zeptala jsem se a přitom jsem si dřepla, aby jsem si nachystala spoj."Děláš si ze mě srandu? Dělám ho už rok." "Dobře, dobře. Jsem se jen zeptala." Nemusí tak vyvádět."Tak jo, budeme tady asi půl hodiny a potom to přeneseme na hřiště." Teď toho lituju co jsem řekla, protože si tam jdu zase pro ledovou vodu. "Tak můžem mám nachystáno" řekla jsem a šli jsme asi osm metrů od toho.
O 30 vteřin později:
"Tak jo tohle se celkem povedlo." řekla jsem a Martin jen kývl hlavou. Začalo pršet. Rychlostí blesku jsme vše sklidili. Když jsme vše dali na své místo, martin stál za mnou a dal mi pusu na krk. "Co ti je?" a s touhle větou jsem se otočila kněmu, ale to nebyl tak dobrý nápad, protože když jsem se otočila dal mi pusu na pusu. Odstrčila jsem ho od sebe a chtěla jsem jít pryč, když v tom mě chytil za ruku a zatáhl za auto. "O tomhle nikomu neřeknem, jo?" přikývla jsem, protože mi nic jiného nezbývalo. V tom mi ale došlo že se Martin nemá jak dostat domů, protože neměl u sebe mobil a táta se měl vrátit až za půl hodiny.
ČTEŠ
Hasička
Short StoryToto je příběh o Lence ,která přímo miluje hasičský sport. Tento rok je pro ni poslední,který může běhat za starší žáky. Letos za ně bude běhat i jeden nový člen. Jednoho dne chce ale skončit. Co se stalo?
