Na facebooku:
Martin: Ahoj, jak se máš?
Já: Ahoj, dobře a ty?
Martin: Skvěle. Nemáš dneska čas?
Já: Jo mám. Proč?
Martin: Potřebuju ti něco říct.
Já: Mám se bát?
Martin: Ne. Můžeš zítra třeba v šest k rybníku?
Já: Myslim že jo.
Martin: Tak jo. Čau.
Probudila jsem se asi v osm, už jsem potom znova nemohla usnout. Nasnídala jsem se, a protože mamka byla doma , tak jsem nemusela dělat oběd já. Zbytek dne jsem dělala svou oblíbenou činnost, ležení v posteli a sledování seriálů a filmu.
Když bylo asi tak půl šestý, najedla jsem se, aby mi potom nekručelo v břiše. Jelikož je rybník tak 10 minut cesty pěšky, musela jsem zrychlit. Pořád nevim, co mi chce říct, že by to nepočkalo dva dny do soutěže.
Když jsem dorazila k rybníku, nikde nebyla ani noha. Šla jsem po cestičce, když vtom se ozval Martin z dutého keře. Vzpomněla jsem si, když jsem byla malá, schovávala jsem se před ostatními právě tam.
"Ahoj, co tam stojíš, pojď za mnou."řekl a já šla za ním. "Můžu se zeptat proč jsem musela jít zrovna sem?" "No, mám to tady rád a taky ti něco důležitého musím říct?" Po téhle větě jsem se začala bát, co řekne.
ČTEŠ
Hasička
Short StoryToto je příběh o Lence ,která přímo miluje hasičský sport. Tento rok je pro ni poslední,který může běhat za starší žáky. Letos za ně bude běhat i jeden nový člen. Jednoho dne chce ale skončit. Co se stalo?
