Ráno jsem se vzbudila v půl jedenácté. A protože Verča byla nemocná, tak jsem se o ni musela postarat.
K obědu jsem udělala smažený hermelín a hranolky.
Během vaření oběda mě přišla SMSka od taťky:
V 5 hodin je trénink, napiš i ostatním
Jak napsal, tak jsem udělala. Všichni odepsali, že můžou.
Poslední soutěž před prázdninami a pak 2 měsíce nic.
V 5 jsem čekala na hrišti až táta přijede s náčiním. Jako první přijel Martin na kole. Já seděla na lavičce a on si sedl vedle mě."Co jsi dělala s tím klukem v parku pod stromem?" vypadlo z něj. "Co? Kdo? Vůbec nevím o čem mluvíš?" nechápala jsem." Nedělej že nevíš, ale už jsem to s ním vyřídil." Najednou mi to začalo docházet. Viděl mě s Matějem v parku a špatně si to vysvětlil."To byl Matěj, spolužák a povídali jsme si." "A jak ti mám věřit?" To snad nemyslí vážně! "Proč mi nevěříš?" Místo odpovědi odešel ke kolu. Během pěti minut jsme byli skoro všichni až na Sáru na hřišti.
"Dneska se snažte!" 'povzbudil' nás taťka, ale já se nemohla vůbec soustředit.
Základnu jsme měli nachystanou a šli na startovní čáru.
T
eď!!! Vykřikl taťka a my se rozběhli. Doufala jsem, že koš trefim napoprvý. Narazila jsem koš na savici. Sakra je přes závit. Odmontovala jsem koš a chtěla jsem ho nasadit znovu, ale spadl mě. Po trochu delší době se mi koš podařil našroubovat, ale táta nevypadal moc nadšeně. Vždyť je to jenom trénink.
Tenhle trénink stál za houby.
Zbytek dne jsem ležela v posteli a přemýšlela co jsem Martinovi udělala.
Tenhle díl vyšel trošku dřív než jsem čekala, protože jsem na táboře. Mám tady spoustu času.
Možná během tohoto týdne vyjde víc než jeden díl.
ČTEŠ
Hasička
Short StoryToto je příběh o Lence ,která přímo miluje hasičský sport. Tento rok je pro ni poslední,který může běhat za starší žáky. Letos za ně bude běhat i jeden nový člen. Jednoho dne chce ale skončit. Co se stalo?
