"No.. já..no prostě....já nevim, jak mám začít." řekl sekavě a jeho pohled se přesunul ze země na moje oči."Kdybych věděla, co mě chceš říct, tak bych ti řekla." asi jsem začínala tušit, co mi chce říct." Takže začnu asi od začátku. Pamatuješ si na 1. trénink?" a já přikývla. "No tak jako prvn jsem uviděl tebe a zamiloval jsem se do tebe a myslim že to je oboustrané, protože vždycky když jsem s tebou, tak seš nervózní." no do prkýnka dubovýho. Vždyť jsem nebyla nervózní, ale má pravdu, je to oboustrané. No a co mu mám teď říct.
Najednou zazvonil můj mobil. Volala mamka, že přijela moje malá sestřenice. "Promin, ale musim jít, je-je to důležitý" zakoktala jsem a vyběhla jsem z keře. Ještě jsem za sebou zaslechla Martina. Ptal se, kdy se uvidíme a já se otočila a řekla mu že na soutěži.
Když jsem doběhla domů, šla jsem do pokoje, který vypadal, ze není můj. "Áji, až tě najdu, tak tě zlechtám." Když jsem dořekla poslední slovo, ozval se smích ze skříně. Vzala jsem si malý polštář a potichu jsem došla ke skříni. "A mám tě!" a hodila jsem po Áji polštář.
Jelokož je zítra neděle, zeptala jsem se, jestli by Ája nemohla u nás přespat.
Tak nic, ale snaha byla. Ája je podle mamky moc malá, aby mohla u nás přespat.(dejme tomu že jsou áji 2 roky)
Tak jo je tu další část příběhu.
Vím, že tenhle příběh nikdo nečte, ale mě baví sem psat.
Ale ráda bych věděla kolik vás to čte.
Nebo jestli mám začít psát jiný příběh a tenhle nechat tak jak je? Pokud byste chtěli nějaký jiný napište jaký druh
ČTEŠ
Hasička
Storie breviToto je příběh o Lence ,která přímo miluje hasičský sport. Tento rok je pro ni poslední,který může běhat za starší žáky. Letos za ně bude běhat i jeden nový člen. Jednoho dne chce ale skončit. Co se stalo?
