Koukala jsem se z okna na silnici, která byla před naším oknem a pozorovala jsem cyklisty, kteří projížděli. Martin přišel ke mě, dal mi ruku na rameno a já jsem se lekla. Otočila jsem se s tím, že mu řeknu aby mě takhle nelekal. Dal mi pusu(náhoda, nemyslím si). Koukla jsem se do jeho tmavých očí, které se mě upřeně kouksli. Nevidržela jsem to a ucukla jsem. Šla jsem vedle do obývacího pokoje s tím, že si pustíme na počítači nějaký film, když vtom jsem slyšela kroky. "Je tu někdo?" Ozval se hlas z chodby a já ten hlas poznala."Mami!!" zařvala jsem a vletěla jí do objetí. Máma totiž odjela pracovat na Slovensko a já ji neviděla víc bež 3 měsíce.
"Dobrý den paní Strachová, já jsem Martin." řekl. Super, aspon jsem ho nemusela představovat já. "Tak co máte v plánu, mládeži." to poslední slovo řekla víc nahlas. "Vybírali jsme film na který by jsme se chtěli kouknout. Budeš vybírat s náma?" zeptala jsem se s tím, že jsem doufala, že řekne NE. "Ale jo, proč ne." Po téhle větě jsem doufala, že mě neztrapní.
Deset minut později:
"A co třeba tenhle?" zeptala jsem se, ale mamka byla stoprocentně proti. "Mami promin, ale jsme dva proti jedný...takže smůla." a zapnula jsem play. Neuběhlo ani deset minut a slyšeli jsme kroky, mamka si chtěla z táty udělat srandu, proto schovala svoje kufry, schovala se za dveře a čekala. A povedlo se. Lekla se i Verča."No tak se ten film dokoukáme někdy jindy" řekl Martin a s těmito slovy odešel.
ČTEŠ
Hasička
Short StoryToto je příběh o Lence ,která přímo miluje hasičský sport. Tento rok je pro ni poslední,který může běhat za starší žáky. Letos za ně bude běhat i jeden nový člen. Jednoho dne chce ale skončit. Co se stalo?
