Kapitola 16.

98 4 0
                                    

Táta seděl mlčky vedle mě a koukal se do země. Po chvilce ticha začal mluvit. " Napadá mě jenom jedno řešení a to, že byste se s Martinem měly usmířit, protože tenhle rok se musí doběhnout, když jste zatím v celkovým pořadí na bedně." nechápavě jsem se na něj koukla" Jenže to je to, co já nedokážu. Nedokážu se s ním normálně bavit." Cítila jsem jak se mi po tváři začínají téct slzy. Utřela jsem si je.
"Zkusím s Martinem promluvit a jestli nepomůže tohle, tak v tomhle družstvu prostě končí.

Táta se s Martinem domluvil na schůzce, a když večer přišel domů, tak řekl, že Martin si to špatně vyložil.
Potom jsem odešla do svého pokoje a lehla si na postel.V hlavě se mi honilo několik otázek.

Ani nevím jak se mi to povedlo ale usnula jsem, když jsem se probudila bylo asi šest. Snažila jsem se znovu usnout ale nešlo to. Zapla jsem si notebook a šla hrát hry.
Čas utíkal tak nějak rychleji.
Potom jsem se šla nasnídat a vyrazila do školy.

Autobus jsem stihla. Už zbývají 2 týdny do konce školního roku tak to nějak vydržím, ale bude se mi po děckách ze třídy stýskat.
Celý den by proběhl v pohodě, kdyby si mě neodchytla třídní aby mi mohla vynadat za neomluvené hodiny.

Když jsem došla domů najedla jsem se a šla jsem do pokoje, kde jsem strávila asi další hodinu sledováním videí na youtube.

HasičkaKde žijí příběhy. Začni objevovat