Kapitola 21.

90 3 0
                                    

Dneska večer.. Dneska večer, jak já se těším. Prý že to bude stezka odvahy lesem. Takže jsem celkem ráda, že tam nebudu chodit.
Ikdyž je divný, že dělají noční hru už teď. Obvykle to bývá až poslední večer, který je zítra.
Ten čas tak letí.

Poslední dobou hodně často myslím na Martina.
Možná bych mu mohla dát druhou šanci.
(Nebudu zdržovat a přeskočíme na večer)

Večer:
Vedoucí si nás zavolali k sobě do pokoje. Všichni jsme samozřejmě byli nedočkavý.
Hlavní vedoucí každýmu z nás řekla, kde budeme 'strašit'. Prý má přijet kvůli večeru hlavní vedoucí synovec, a to horší? Mám s ním být ve dvojici. Vedoucí byli proti abych totiž byla večer v noci sama.

Během půl hodiny jsme už procházeli lesem. Večer to tady vypadá strašidelné.
Konečně jsem byla na svém místě i já. Vytáhla jsem děku, kterou jsem dostala od vedoucích, protože jsem trošku nachlazená. A čekala jsem na toho kluka, který tady má být se mnou.
Když jsem si sedla, začala jsem si broukat moji oblíbenou písničku.
Najednou mi někdo položil ruce na obličej. Sundala jsem si ty ruce z očí a otočila jsem se.


Taaaakže další kapitola na světě. Teď kapitoly budou vycházet hodně málo, protože nastupuji na novou školu a nevím jak budu stíhat. Děkuji všem, co to čtěte.

HasičkaKde žijí příběhy. Začni objevovat