6.

789 66 0
                                    


"Ještě nikdy jsem neviděl někoho tak strašně vyvádět kvůli tomu, že chce jeho dítě jít do zoo." řekl jsem Louimu když jsme stáli u stánku se zmrzlinou. "Táta má prostě jen strach. Prej by se mi mohlo stát něco zlýho." "A co myslí tím "něco zlýho"? " "No..." zasekl se Louis a chvíli přemýšlel. "To já vlastně nevím. Nikdy to nějak víc nerozebíral." řekl nakonec. Rozhodl jsem se z něj přestat tahat rozumy. Od toho nepříjemného incidentu už uběhly dva týdny. Doteď jsme o tom s Louisem nemluvili, ale Loua to asi trápilo. Každopádně jsme si teď bližší. Lou se mi otevřel a dokonce se mi začal svěřovat, za což jsem strašně moc rád. Raději jsem teď odvrátil rozhovor jinam. "Obejdeme ještě pár zvířat a vrátíme se domů." "Dobře." Usmál se Louis a zvedl se. Ignorujíc dva hromotluky, co se ploužili za námi jsme se vydali na prohlídku terárií s plazy a taky výběhu s vlky. Louis mi mezitím dokazoval, že ráno poslouchal moji přednášku o rostlinách a zvířatech a všechnu faunu i flóru, kterou jsme po cestě viděli dokázal správně a bez pomoci popsat. "Jsi skvělý žák." Pochválil jsem ho. "To ty jsi dobrý učitel." mrknul na mě s laškovným úsměvem.

* * *

"Nepůjdeš si se mnou zaplavat?" zeptal se Louis když jsme přišli domů. "Nemám tu plavky." namítl jsem. "To neva, můžeš naostro." "Ty sprosťáku!" Zasmál jsem se. "Tak pojď." Louis se běžel převléknout do plavek a donést nám ručníky, já šel na zahradu a svlékl se jen do spodního prádla. Připadal jsem si trochu divně, přece jen jsem o jedenáct let starší. Když Louis přiběhl, radši jsem nad tím přestal přemítat a popadl toho prcka na ruce. "NE!" křičel,smál se a kopal nohama, ale to mu stejně nepomohlo, nakonec jsem ho stejně hodil do vody, jen to šplouchlo. Když se vynořil oba dva jsme propukli v hlasitý smích. "Pojď sem." smál se Louis. "Letím!" křikl jsem a skočil k němu. Hned, jak jsem vyplaval na hladinu mi ten uličník začal cákat vodu do obličeje. Náš smích a Louiho smích byl slyšet přes celou zahradu. Dávali jsme si závody, já učil Louise skákat šipky, on mě učil stojky pod vodou a celkově jsme oba blbli, jak malí kluci. Teda.. Louis na to měl právo. On je ještě malej. To blbnutí nás brzo zmohlo, a tak jsme se opřeli o stěnu bazénu a jen tak odpočívali na sluníčku. "Pojď sem, máš zamlžený brýle." zasmál jsem se, stoupl si před něj a sundal mu brýle, natahujíc se po ručníku. Když jsem mu však brýle očistil a kouknul mu do tváře, abych mu je nasadil zpět, zasekl jsem se. Až teď mi došlo jakou krásnou a roztomilou tvář ten klučina má. Co to meleš. Stylesi? Přeskočilo ti snad?! O čem to tu ksakru přemýšlíš?! "Ehm.. Harry? Mohl bys mi vrátit ty brýle? Já nic nevidím." Zasmál se Louis. "Jo.. jasně. Promiň" zahuhlal jsem omluvně a nasadil mu brýle zpátky na nos. Louis na mě hleděl a usmíval se. "Dobrý?" "Skvělý." Usmál jsem se na něj taky. Dál jsme na sebe hleděli. Najednou jsem si uvědomil, že se naše obličeje přibližují. Tak rychle jsem se ještě od nikoho neodtáhnul jako teď od Louise. "Um.. nemáš hlad? Skočím nám objednat pizzu, co ty na to?" nervózně jsem se usmál a rychle vylezl z bazénu, zabalil se do ručníku a nechal Louise osamotě. "Tak jo, Stylesi. Co to k čertu děláš? Zdá se mi to nebo jsi právě málem políbil čtrnáctiletého kluka. Nejseš přece žádnej gay a už vůbec ne pedofil. Máš krásnou ženu, kterou miluješ tak přestaň blbnout." Z usilovného přemýšlení mě vytrhnul Louiho hlas. "Harry? Je všechno v pořádku?" "Jo, jasně." usmál jsem se tak přesvědčivě, jak to jenom šlo. "Okay, objednáš mi salámovou pizzu?" "Jasné, hned to bude." Vzal jsem telefon a šel raději objednat jídlo. Už mi opravdu přeskočilo. Prostě s tím klukem jen trávím moc času, je jasné, že ho mám rád. Nic víc. Mohl by to být můj mladší brácha. Měl bych se asi radši držet trochu zpátky..

I'm dangerously in love with you - Larry Stylinson CzKde žijí příběhy. Začni objevovat