I'm dangerously in love with you - Larry Stylinson Cz

17.

Pohled třetí osoby:

Chlapec bezmocně hleděl na tělo svého mrtvého otce, neschopen slova. Všichni jeho blízcí byli pryč. Nezůstal mu už nikdo. Jen Harry. Harry byl teď to jediné, co chlapce drželo při životě. Muž, který ho připravil o oba rodiče ho odtáhl pryč dřív, než se stačil se svým tátou vůbec rozloučit, dřív než stačil cokoliv říct nebo udělat. Než se stačil vzpamatovat, byl opět v teplé ochranitelské náruči svého přítele.

Pohled Harryho:

Dlouhou dobu se nic nedělo. Nevěděl jsem kde je Lou ani co se nahoře děje. Jediné, co jsem mohl dělat bylo sedět a čekat. Měl jsem starosti co je s Louem, ale nemohl jsem nic dělat. Pak se otevřely dveře. Oddechl jsem si. Horanovi poskoci mi hodili Loua přímo do náruče a zase vypadli. Lou vypadal zdravotně v pořádku, nicméně psychicky na tom byl asi o dost hůř.

O dva dny později, Pohled Harryho:

Lou se mnou skoro nemluvil a když přece, vyčítal si všechno co se za poslední dny událo. Nedařilo se mi ho přesvědčit, že za smrt svého otce nemůže. Vůbec mě neposlouchal. Víc mě ale trápila naše situace. Pan Malik byl mrtvý. To znamená, že nás už nepotřebují a nikdo nás nehledá. Loui byl teď ve větším nebezpečí než kdy jindy. Už celé dva dny se tu nikdo neukázal. Otázka zněla následovně... vrátí se sem, aby nás zabili nebo nás tu nechali umřít hlady? Louise jsem však stále ubezpečoval, že budeme v pořádku.

* * *

Po nekonečně dlouhé době se otevřely dveře našeho vězení. Nebyl jsem si ale jistý, jestli je to dobré znamení. Ve dveřích stál Horan a nějaký neznámý muž. Horan se na nás usmíval. Louis, který seděl vedle mě se ke mně přitiskl. "Tak jak se ti vede, chlapče? Mně s prachama tvýho fotra přímo báječně." Uchechtl se Horan. Lou se mračil, ale neřekl ani slovo. Horanův úsměv se ještě znásobil. Pak se otočil na svého společníka. "Tak co mu říkáš?" tentokrát jsem se zamračil já. O co tady jde? "No, je roztomilý. Měl jsi pravdu." "Takže.. bereš?" "O co tady jde?" zamračil jsem se. "A to je kdo?" zeptal se ten neznámý muž. "To je jeho neschopná chůva." zasmál se Horan. "Je neškodnej. Vlastně by se ti mohl hodit taky. S tím malým smradem se přes tohoto ubožáka dá dobře manipulovat." Uchechtl se Horan a otočil se na mě. "A abych ti odpověděl, přijde mi škoda vás zabít, když si tady s tím spratkem ještě může někdo jako tady Liam Payne užít trochu.. zábavy." Usmál se na mě a znovu se podíval na toho neznámého. "Tak co?" "Proč ne. Vezmu si je k sobě." pousmál se muž a přišel blíž. Lou se na mě natiskl víc. Muž se k nám sehnul a Loua pohladil po tváři. "S tímhle prckem bych si mohl užít hodně zábavy." Usmál se. V ten moment jsem ho vší silou, která mi zůstala, odstrčil. Muž zavrávoral. "Ani se ho nedotknete." zavrčel jsem na něj. On se jen usmál, ale ránu mi ve vteřině vrátil a to o dost silněji.

Pohled Louise:

Horan k nám dotáhl nějakého chlapa a mluvili o tom, že s ním máme někam odejít. Vůbec jsem nerozuměl tomu, co říkají, ale to všechno pozbylo důležitosti, když Harry toho muže odstrčil a on mu na oplátku uštědřil ránu pěstí. Harry klečel na zemi a držel si krvácející nos. "Harry!" vykřikl jsem a rychle k němu šel. Chytil jsem ho za hlavu a prohlédl si jeho zubožený obličej. Horan se smál a Harry si něco mumlal pro sebe. "Vysvětlím vám to jen jednou, takže mě dobře poslouchejte. Buďto půjdete tady s Liamem nebo vás prostě oba zastřelím a bude hotovo." řekl prostě Horan. Sice nevím, co po nás ten Liam Payne bude chtít, ale rozhodně to nebude tak hrozné, jako být zamčenej ve sklepě nebo mrtvej. Zvedl jsem se a pomohl na nohy i Harrymu. Horan se usmál. "Výborně." zakončil to, otočil se a odešel. Pan Payne stál opodál a usmíval se. "Tak tedy vyrazíme."