I'm dangerously in love with you - Larry Stylinson Cz

4.

Ještě toho večera jsem se snažil urovnat si myšlenky, ale moc se mi to nedařilo. Vlastně jsem tomu chlapci vůbec nerozuměl. Proč vlastně pana Malika tak překvapilo, že Louis promluvil? Copak nemluví ani s ním? A proč vlastně? Když jsem ani po hodině usilovného přemýšlení na nic nového nepřišel, rozhodl jsem se připravit nějaký učební plán na tento týden. Když se se mnou nechce bavit, prostě mu budu dávat normální přednášky stejně jako ve škole. Pokusím se ho něco málo naučit a až budeme hotoví, zkusím z něj dostat alespoň pár slov.

Následující ráno jsem přesně v 9:01 zaklepal na dveře Louisova pokoje. Na odpověď jsem nečekal, věděl jsem, že to nemá smysl. Louis stále ležel na posteli, jen jeho oblečení se změnilo. Se strohým pozdravem jsem přešel k oknu, které bylo opět zataženo. Bez dalších slov jsem roztáhl závěsy, otevřel ventilačku abych do pokoje vehnal trochu vzduchu a pak jsem se posadil na židli u psacího stolu. Chlapci bylo 14 let, což znamená, že by chodil tak do osmí třídy základní školy. Dát dohromady učivo pro osmáka nebylo úplně jednoduché, ale něco jsem dohromady dal. "Vím, že nemá cenu cpát ti do hlavy věci, které ti v běžném životě budou úplně k ničemu. Takže matematiku si probereme jen tak okrajově. Začneme angličtinou. Gramatika je důležitá, ať už si budeš psát životopis nebo cokoliv jiného." Žádné reakce jsem nedocílil, takže jsem si otevřel zápisník na angličtinu a začal jsem vysvětlovat. Nebyl jsem si jistý, jestli mě Louis vůbec poslouchá, nicméně během půlhodiny jsme měli gramatiku za sebou. Nedozvěděl jsem se, jestli to Louis pochopil, nicméně jsem zkusil o něco přátelštější tón. "Čteš rád? Máš nějakou oblíbenou knihu?" Nic. "Jestli se ti nechce učit, čtení knih ti strašně pomůže. Když budeš číst, nejen že si zlepšíš slovní zásobu, ale také si jistě zapamatuješ jak se jednotlivá slova správně píší. A můžeš číst téměř cokoliv." Louis se ani nepohnul, tak jsem raději přešel k matematice. Po třech hodinách jsme si dali malou přestávku. Šel jsem se napít a uklidnit se. Když jsem se vrátil, Louis už neležel, ale seděl. Není možné, tak on je schopný pohybu! Sedl jsem si zpět na své místo u stolu a pokračoval v učivu. Okolo půl 2 jsem se pokusil navázat rozhovor. "Louisi? Když nekomunikuješ ani se svým otcem.. co tu celé dny děláš? Nenudíš se? Být přece pořád jen sám se sebou musí být otrava." Sice se na mě díval, ale neřekl ani slovo. "Proč se chováš jako malý rozmazlený spratek?" Vypadlo ze mě ze vzteku. Chvíli na mě koukal, pak se mu koutky úst zvedly do úsměvu a on posměšně odsekl: "Polib si prdel." Pak se ke mně otočil zády a tím byl jeho počet slov za den zřejmě vyčerpán. Raději jsem ukončil naši výuku, dá-li se to tak vůbec nazvat, zvedl se a oznámil mu, že kdyby něco potřeboval, budu dole. Během následujících 7 hodin se Louis dole objevil přesně 3x. Dvakrát si šel do kuchyně vzít něco k jídlu a jednou okolo půl 9 sešel na zahradu a šel si zaplavat do bazénu. Stál jsem u okna a pozoroval ho. Opravdu mu chci porozumět, ale moc mi to neulehčuje. Přesně v 9:15 PM se v domě zjevil pan Malik. Byl očividně unavený, měl za sebou asi těžký pracovní den. Ušetřil jsem mu otázku a rovnou začal mluvit. "Šlo to skvěle. Přímo výborně. Řekl mi, abych si políbil prdel. A nahlas. Kolik dostanu dneska?" Pan Malik se pobaveně a zároveň potěšeně zasmál. "Chtěl bych s vámi mluvit." "Dobrá. Kde je Louis?" "Před chvílí vylezl z bazénu, myslím, že šel spát." "Dobře, tak pojďme." Vešli jsme do pracovny pana Malika a oba se posadili ke stolu. "Měli bychom si to zopakovat. Včera jsem tu strávil 3 hodiny. Dneska 12. Za 15 hodin váš syn prohodil 7 slov. "To je v pořádku." řekl pan Malik. "V pořádku? Totálně mě ignoruje, nezajímá ho vůbec nic, co říkám." "Všechno přijde." Usmál se. "Pane Maliku.. můžete mi alespoň říct, proč Louis nemluví? A jak dlouho už to trvá?" "To mohu. Trvá to přesně 4 roky." Tím mi vyrazil dech. Ten chlapec už 4 roky téměř nemluví? "Ale proč?" "Louis nemluví od té doby, co zemřela jeho matka." "Ah.. to mě mrzí." Neměl jsem na to co říct. Mohlo mi to dojít. Pro desetileté dítě musí být ztráta matky opravdu traumatizující. "Nemějte obavy. Louis promluvil dva dny za sebou, možná to tak nevypadá, ale je to úspěch. " "Fajn. Pokusím se dostat ho z toho splínu a ještě ho něco naučit."