I'm dangerously in love with you - Larry Stylinson Cz

2.

Ahoj, ahoj lidičky, kapitola 3 je konečně tady. ^w^ V dnešním díle se dozvíme něco málo o tom, kdo to vlastně je Pan Malik, jaká bude práce Harryho Stylese, bývalého pedagoga střední školy a také jak vlastně zapadá malý Louis do našeho příběhu. Jestli jste zvědaví, čtěte dál a pokud se vám příběh líbí, zanechte hvězdičku nebo komentář, který mě moc potěší. Zatím vaše NanyStylinson xX :)

Muži mne doprovodili k velkému mramorovému schodišti, které vedlo na nádhernou terasu nad zahradou. Muži mě nechali posadit se na malé bílé křesílko. "Tak hodně štěstí." Prohodil ten, co mě před chvílí držel u země. "A příště radši zazvoň, učitelskej." Zachechtal se ten druhý a oba opustili terasu. Já jsem jen naštvaně zarytě mlčel. Neseděl jsem o samotě moc dlouho, brzy se objevil vysoký muž, s polodlouhými černými vlasy, zarostlou bradou, tmavě hnědýma očima a přísným pohledem. Nicméně se na mě usmíval, takže jsem z toho vyvodil, že se jedná o pana Malika. "Zdravím vás, pane Stylesi. Jsem Zayn Malik, těší mě, že jste přišel." Zvedl jsem se a přijal nabízenou ruku. "Moc rád vás poznávám, pane Maliku. Děkuji, že jste mne pozval." "Co se vám stalo?" Přimhouřil oči a zafixoval pohled na mé sako ušpiněné od hlíny a trávy. "Oh, promiňte. Menší nedorozumění s vašimi hlídači." "Chápu, jsou to skvělí muži, svou práci odvádějí dobře." "Ano, to jsem si ověřil na vlastní kůži." Nervózně jsem se usmál. "No.. myslím, že je na čase, abych vám řekl, proč jste vůbec tady. Prosím, posaďte se." Oba jsme se posadili k velkému skleněnému stolu na malá bílá křesílka. Než jsme se vůbec stačili pořádně usadit, přicupitala k nám drobná dívka, která nesla podnos se dvěma konvicemi, cukřenkou, džbánkem naplněným smetanou - možná mlékem- , a dvěma hrnečky. "Dáte si kávu nebo čaj? Prosím." Pobídl mě pan Malik. "Uh, kávu prosím." Slečna položila tác a mě i panu Malikovi nalila trochu kávy, do té pana Malika přidala lžičku cukru a smetanu/mléko. "S cukrem a mlékem?" Optala se dívka s úsměvem. "Ne, děkuji." Oplatil jsem jí úsměv, dívka kývla, nechala nám hrníčky na stole a opustila terasu stejně rychle jako přišla. Pan Malik mě upřeně pozoroval. "Tak, pane Stylesi. Určitě máte hodně otázek." "Ano, to vskutku mám." Přikývl jsem." "Tak se ptejte." "No.. asi nejvíce mě zajímá, jak jste na mne přišel." "Hledal jsem někoho, kdo se bude nejvíce hodit na pracovní pozici, kterou nabízím." "Proč jste si vybral mě?" "Zatím jsem si vás nevybral. Jste jeden z vybraných. Nicméně, přece jen máte nějaké plusové body, které ostatním zájemcům chybí." "Co vám podle vás mohu nabídnout?" "Především mě zajímala vaše kvalifikace. " "Hledáte učitele?" "Tak nějak." Přikývl pan Malik. "No.. ale učitelů je tu široko daleko spoustu. A myslím, že i lepších, než jsem já." "Nemyslíte, že takovéto podceňování na pracovním pohovoru uškodí vaší šanci získání práce?" "Myslím, že bych k vám měl být upřímný." "A tím se dostáváme k vašim dalším kvalitám." Usmál se na mě. "Taky oceňuji vaše minimální závazky. Vy i vaše žena jste momentálně nezaměstnaní, musíte žít z úspor." "Jak tohle víte?" Zamračil jsem se. Kde k téhle informaci přišel ­? "Na tom nezáleží, pane Stylesi. Důležité ale je, že nemáte závazky, tudíž se pro tuto práci skvěle hodíte." "A co je to vůbec za práci?" "Ano, myslím, že je čas na to, abyste se dozvěděl vaši pracovní náplň. Jedná se o mého syna Louise." "Váš syn Louis" Zopakoval jsem. "Sháníte učitele pro svého syna." "Přesně tak. Můj syn Louis přestal na mou žádost chodit do školy." "Smím vědět proč?" "Řekněme si to na rovinu. Když má člověk peníze tak mu lidé trochu závidí. Když je ale člověk opravdu bohatý, má bohužel taky pravé nepřátele." "Tomu věřím." Přikývl jsem chápavě." "Každopádně, chci svého syna udržet v naprostém bezpečí, takže nesmí být nikdy sám. Hledám někoho, kdo mu bude dělat společnost a dopřeje mu i nějakou tu ochranu." "Ale já nejsem chůva a nejsem ani bodyguard." řekl jsem nechápavě. "To já samozřejmě vím. Hledám někoho, kdo poskytne mému synovi společnost, ale také poznání nových věcí. Ti tupouni tady mají sice svaly, ale neví, jak komunikovat s dítětem. A už vůbec ho nedokážou nic naučit." "Ach tak. Chápu." "Myslíte, že tohle můžete mému synovi nabídnout?" "Myslím, že ano. Jak dlouho a jak často bych tu s vaším synem měl být?" "Stejně jako v normální škole od pondělí do pátku. Časově to ovšem bude poněkud náročnější. O víkendech mám k dispozici několik mužů, kteří se o Louise mohou postarat. Nicméně přes týden jsem vždy pracovně pryč. Požaduji, abyste s Louisem trávil čas od 9 do 2 co se školy týče a od 2 do 9 jako jeho dohled." "Požadujete dvanáctihodinovou směnu?" Ptám se zaskočeně. Tohle jsem nečekal. "Pane Stylesi. Budete pracovat 5 hodin. Zbylých 7 hodin budete mít prakticky volno. Máte poskytnutý můj dům s veškerým vybavením. Jediná podmínka je, že budete dělat společnost mému synovi. Myslím, že za ten plat, který nabízím je to přímo práce snů. Také nabízím 2 měsíce dovolené, vánoční prémie a placené volno v mimořádných situacích, ale musíte mi to nahlásit dopředu. Když to nebude možné, hlavně nenechávajte Louise samotného, ale dá se vše zajistit." "Uh.. jistě. To je velkorysé. A smím se zeptat kolik za tuhle práci nabízíte?" "1300 liber." "Cože? 1300 liber za měsíc?" "Ne, pane Stylesi. 1300 liber za týden." Brada mi spadla téměř až na zem. Můj nájem na měsíc činí 150 liber! Celkové výdaje činí sotva 500 měsíčně! "To je strašně moc peněz, pane Maliku." Hlas se mi zadrhával. Nemohl jsem tomu uvěřit. A ještě víc jsem nemohl uvěřit svým dalším slovům. "Promiňte, pane Maliku, ale já tuhle práci vzít nemůžu. " "A pročpak?" "Tolik peněz prostě brát nemůžu." "Vypadám snad, že na to nemám?" "O to přece vůbec nejde, pane." "Ty peníze potřebujete." "To sice ano, ale chci si poctivě, správně vydělat." "Tu práci máte." "Co prosím? Vy jste mě neslyšel?" "Slyšel jsem vás až moc dobře, pane Stylesi. Jen jste mě utvrdil v tom, že pro tuto práci se perfektně hodíte. Já ty peníze mám a když je mohu dát pro dobré vzdělání a správnou výchovu mého syna a ještě mohu poskytnout peníze někomu, kdo je slušný člověk a ty peníze potřebuje, proč bych to neudělal." Tímhle mě dostal. Ano, ty peníze potřebuju. Moje žena je potřebuje. "Vezmete tu práci? Můžete z toho přece kdykoliv vycouvat. Navíc.. pokud se Louimu nebudete líbit, už se tu nemusíte nikdy ukázat. A dám vám měsíční zálohu, kterou nemusíte vracet ani kdyby jste odešel hned zítra. Co vy na to? Vemte tu práci." "Beru ji."

Poznámka autora- trošičku matematiky: V době, kdy píšu tuhle kapitolu je měnový kurz GBP cca 30,-Kč , což znamená, že Harryho nájem za byt na měsíc je asi 5000Kč, Jeho celkové měsíční výdaje za jídlo, daně, nájem, inkaso a podobné hovadiny činí něco málo přes 15 000,-Kč měsíčně a Zayn tedy nabízí Harrymu týdenní plat asi tak 40 000,- Kč týdně (Měsíčně cca 160 000,-) a to už se vyplatí, nemyslíte? :D Brali byste takovou práci? :D No, ale jistě vám došlo, že takováhle práce není tak úplně bez háčku. Ale to až později. ;)