I'm dangerously in love with you - Larry Stylinson Cz

1.

Zdravím všechny, slibovaná kapitolka je tady. :) Jinak další budu přidávat vždy každé pondělí a pátek někdy navečer. :) Bude-li se vám kapitolka líbit, zanechte zde hvězdičku nebo komentář, určitě mi tím uděláte radost. ^w^ NanyStylinson xX

"Jsi si jistý, že tam chceš jít? Vždyť ani nevíš, co je ten pan Malik zač. Co po tobě vůbec chce?" "To jdu právě zjistit." Odvětil jsem své ženě, zatímco jsem si uvazoval kravatu. Vlastně měla pravdu. Co je ten Malik zač? Jak na mě přišel a proč chce najmout zrovna mě? No.. na tyhle otázky zjistím odpověď jen jediným způsobem. "Neměj obavy. Zjistím všechno potřebné a dám ti vědět." Usmál jsem se na ni a pohladil ji po tváři. "Třeba je to opravdu dobrá příležitost a byla by hloupost ji nevyužít. Nemáme moc na výběr. Peníze potřebujeme." "Já vím. Buď opatrný a ozvi se mi brzy." Vlepila mi malou pusu na líčko a já pak už vyrazil.

* * *

Dům pana Malika byl na druhém konci města, takže mi nezbylo než se svést metrem a pak jít celkem dlouho pěšky. Když jsem dorazil, nevěřil jsem vlastním očím. Už na opačné straně ulice byl ten dům vidět. Teda jestli se takovému paláci dá ještě vůbec říkat dům. Byla to obrovská pevnost. Co je ten chlap zač? Nejbohatší člověk na planetě? Nevěřil jsem vlastním očím. Chvíli mi trvalo, než jsem své nohy znovu přiměl k pohybu. Přemýšlel jsem, jestli mě vůbec pustí dovnitř, ale jakmile jsem se ocitl u obří brány, sama se dala do pohybu. Asi už mě očekávají, pomyslel jsem si a odhodlal se vstoupit. Pozemek byl větší než jsem si myslel. Alej rozkvetlých japonských třešní lemovala příjezdovou cestu a dodávala tomu místu ještě větší noblesu. Než jsem se však stihl pořádně rozhlédnout, byl jsem nucen uskočit stranou před Audi S8 - autem dražším než všechno, co jsem ve svém životě kdy vlastnil - které se vřítilo na pozemek rychlostí blesku. Přes tmavě tónovaná skla nebylo vidět dovnitř. Auto zastavilo před vilou a pak z něj vystoupil vysoký muž v obleku, se slunečními brýlemi a nedůtklivým výrazem ve tváři. Zabouchl za sebou, obešel auto a otevřel zadní dveře. Z auta vystoupil drobný chlapec. Mohlo mu být tak 13, možná 14 let. Víc určitě ne. Na nose měl posazené brýle a hleděl přímo na mě. Jen jsme tak stáli a hleděli na sebe, dokud řidič voze nepřišel, nechytil chlapce za rameno a neodvedl ho do domu. Dřív než jsem se však stačil zamyslet nad tím, kdo ten chlapec byl, mne někdo zezadu popadnul, povalil mě na zem a ruce mi zkroutil za zády. Z mých úst se vyprostilo překvapené a bolestné vyjeknutí. "Tak tohle na nás nezkoušej, mladej. My totiž nejsme blbí!" Koleno dotyčného útočníka se mi zarývalo do zad jako nůž. "Au, pusťte mě!" "Nebo si myslíš, že jsme?!" "Proboha au, tak pusťte." Dotyčný se zasmál a přidal se k němu ještě někdo. Byly to dva mladé mužské hlasy. "Takže kámo: Co tu pohledáváš?" Tlak kolena nepolevil ani na chvíli, bolest mi vystřelovala do celého těla. Myslím, že nikdy dřív jsem si trávník neprohlížel z takové blízkosti. Zkusil jsem nadzvednout hlavu, abych mohl odpovědět, ale ihned mi ji přitlačili zpět do hlíny. Několikrát jsem se s námahou nadechl a zahuhlal. "Styles. Jsem Harry. Harry Styles." "Neznám." řekl hlas s výsměchem. Můj strach vystřídal vztek. "V 9 mám schůzku s panem Malikem! Ohlášenou schůzku!" Vyrazil jsem ze sebe nasupeně. Bylo až s podivem, kolik úsilí mě tak málo slov stálo. "Jo?" řekl hlas pochybovačně, nicméně tlak na mé ledviny povolil. "A proč jste teda jako normální člověk nezazvonil?" Vyprskl hlas, ale muž mi přesto pomohl vstát. Oba muži měli černé obleky a byli o dost vyšší než já. Naštvaně jsem se oprašoval. "Tak to sorry." Uchechtl se ten druhý, ale v jeho hlase nebylo ani trochu lítosti. "Takže vy jste ten další." "Jak - další?" Zeptal jsem se nechápavě. Muži si vyměnili pohled, nic ale neřekli, jen se otočili a dali se na cestu k sídlu. Pochopil jsem, že mám, držet hubu a krok, a tak jsem se za nimi vydal. Nevím, co je ten chlap zač a co po mně vůbec chce, ale právě teď mě to začíná opravdu zajímat.