I'm dangerously in love with you - Larry Stylinson Cz

28.

Pohled Louise:

Bylo mi krásně. S Harrym jsme se pokoušeli navázat tam, kde jsme před tím únosem skončili. S tím rozdílem, že náš vztah učitele a žáka přešel na vztah milostný. Dnešek byl mimořádný. Harry naplánoval naše první opravdové rande. Naplánoval to do posledního detailu. Když jsem ještě spal připravil mi snídani do postele. Moje oblíbené lívance s čokoládou a jahodami. Další fáze byla společná koupel, pak ranní procházka po parku, dnes bylo mimořádně krásné počasí. Pak jsme si skočili na náměstí do naší oblíbené kavárny navštívit Barbaru. Dali jsme si čaj a něco sladkého. A jako zlatý hřeb tohoto dne mě Harry vzal na jízdárnu. Kdysi jsem Harrymu řekl, že mám moc rád koně, ale že jsem na něm nikdy neseděl a že bych si to moc přál. Zařídil pro mě základní výuku péče o koně, sám jsem si ho připravil, pak jsem se na něm projel, naučil jsem se, jak se o koně postarat po projížďce a všechno ostatní kolem. Na tohle nikdy nezapomenu. Bylo mi opravdu skvěle. Momentálně jsme s Harrym leželi v posteli. Perfektní rande jsme zakončili perfektním sexem. Harry mě škrábal na zádech. "Tak co? Jak se ti líbilo naše první rande?" "Bylo úžasný." zachichotal jsem se, když mě jeho kudrlinky polechtaly na tváři. Harry mi věnoval malou pusinku na krk. "Tak to mám radost." řekl. "A co budeme dělat teď?" "Měl bych nachystat něco k obědu." "Ne.. zůstaň se mnou." zamručel jsem a pevněji ho objal okolo pasu. Harry se zasmál. "Udělám něco, co máš rád." "Nemám hlad, zůstaň se mnou." "Ale budeš ho mít. Mazlit se můžeme i potom. " "Obědvat můžeme taky až potom." zavrčel jsem. Hazz se zasmál. "Prosím, dáme si druhé kolo?" "Jsi nějak moc nadržený, co spolu bydlíme." "To se mnou děláš ty. Jsi tak sexy a tak krásný." zašeptal jsem mu do ucha a začal útočit na jeho krk. Obsypával jsem ho polibky a sem tam jsem jemně skousl citlivou kůžičku. Harry se zachvěl s naskočila mu husí kůže. Věděl jsem, že jsem vyhrál. Tomuhle mému "útoku" ještě nikdy neodolal. Nakonec se plně podvolil a nechal se líbat. Shodil jsem ho zpátky pod sebe a vyškrábal jsem se mu na klín. Harry se potěšeně usmál a nechal mě, abych si dělal cokoliv budu chtít. Než se vůbec stačil pořádně uvelebit, už jsem na něj nasedával ve vražedném tempu. Pokoj protínaly naše hlasité vzdechy. Harry mě přitom upřeně pozoroval. Když už jsem cítil, jak se Harry blíží k vrcholu, zrychlil jsem intenzivitu přírazů, což Harryho dostalo na vrchol a já šel hned za ním. Unaveně jsem se svalil na Harryho nahý, zpocený hrudník zatímco byl stále ve mně. Jeho svalnaté paže se obmotaly okolo mého rozpáleného těla a přitáhl si mě do polibku. "Už jsem ti říkal, jak tě miluju?" "Jo. Ale můžeš mi to říct ještě jednou." ušklíbl jsem se. "Miluju tě." Pousmál jsem se. "Já miluju tebe." Pomalu jsem se vymotal z Harryho objetí a vstal jsem. "Co takhle společnou sprchu?" "Jdi napřed. Udělám něco k jídlu."  Harry mi věnoval další polibek, pak taky zvedl z postele a oblékl si kalhoty. Já šel do koupelny, Harry zase dolů do kuchyně. Protahoval jsem sprchu co nejvíc to šlo, ale Harry se dole sám asi hodně bavil, tak jsem se na to nakonec vykašlal, rychle ze sebe smyl zbytky sprchového gelu a pak jsem vylezl ven a jen v boxerkách jsem šel za ním. Hazz zrovna škrábal brambory. Objal jsem ho okolo pasu a přitiskl se na jeho záda. Harry se uchechtl. "Přišel jsi mi na pomoc?" "Ne. Přišel jsem tě otravovat." vyplázl jsem na něj jazyk, přestože mě nemohl vidět.

Pohled Harryho:

Lou byl děsně rozkošný. Snažil se na sebe upoutat moji veškerou pozornost. Byl jako malé mazlivé koťátko. Všechno bylo perfektní. Nic mě nemohlo rozhodit. Dál jsem se věnoval bramborám, když se ozval zvonek. Šel jsem otevřít i s Louim, který byl pověšený na mém krku jako klíště. Koukl jsem se kukátkem a zamračil se. "Lou, to je policie. Jdi se obléct, já to vyřídím." "Dobře." Lou odešel a já otevřel dveře. Za nimi stál pan Wilson, ten policajt z dřívějška. Byla s ním nějaká žena. Moc nadšeně se ale netvářili. "Pane Stylesi. Jsem rád, že jsem vás zastihl." "Dobrý den. Prosím, pojďte dál." Sedli jsme si v obýváku. "Mohu vám nabídnout kávu?" "Ne, děkujeme. Nezdržíme se dlouho." "Tak o co jde?" "Víte, chtěl jsem vám to říct už v nemocnici, nicméně na to nebyla vhodná doba. Jedná se o mladého pana Tomlisnona. Jelikož chlapec není plnoletý a jeho poručníci jsou oba pryč.. nezbývá nám nic jiného, než chlapce umístit do zařízení pro osiřelé děti. Tohle je slečna Stormová. Sociální pracovnice. Chlapec půjde s ní." "COŽE?!" ozval se hlasitý výkřik. Otočil jsem hlavu. Lou stál na schodech a vyděšeně na nás hleděl. "Lou,-" začal jsem, ale Louis mě přerušil. "Já nikam nepůjdu!" zakřičel, rozběhl se nahoru a s hlasitým prásknutím se zavřel v pokoji.