I'm dangerously in love with you - Larry Stylinson Cz

7.

"Harry.. já vím, že je zítra sobota a že máš volno, ale nemohli bychom se přesto vidět?" zeptal se Louis, když jsme se loučili. Tomu kukuči jsem odolával jen těžko, ale věděl jsem, že bude lepší, když se teď nějakou dobu neuvidíme. "Promiň Lou, ale musím se taky někdy věnovat svojí ženě." "Očividně ti moc nechybí, když o ní nikdy nemluvíš" zamumlal Louis jakoby naštvaně. Usmál jsem se a štípnul ho do tváře. "Notak.. usměj se přece." Lou se zasmál, ale hned se zase zamračil. "Brzo se uvidíme. Měj se, Loui."

"Zdravím pane Maliku. Volám vám, protože vás chci požádat o menší laskavost." "Prosím, co byste potřeboval?" ozvalo se z mobilu. "Víte. kvůli práci jsem teď hodně zanedbával manželku. Chtěl bych si s ní vyjet na menší dovolenou." "To chápu. Myslím, že budu schopen Louisovi sehnat dohled. Dobrá, ale vraťte se nejpozději za týden." "Děkuji pane. Naschledanou za týden." S těmito slovy jsem odložil telefon a usmál se na Miu. Jo, fakt jsem ji teď zanedbával, ale to není ten hlavní důvod, proč jsem si vzal dovolenou. Potřebuju se na chvíli dostat pryč od Louise. Nevím proč, ale od pátku na něj nemůžu přestat myslet. Nejspíš kvůli tomu incidentu v bazénu. To však Mii říkat nebudu, nechci se s ní hádat.Proto jsme si sbalili kufry a po dvou letech vyrazili na pořádnou dovolenou. S penězi od pana Malika to bylo víc než jednoduché. Koupili jsme si letenky do Itálie a vyrazili ještě ten večer.

* * *

"To byla krásná dovolená, lásko. Moc jsem si to užila." Mia přímo zářila, zatímco vybalovala. Já se chystal do práce. Na Louise jsem po celou dobu dovolené ani nepomyslel, ale teď, když jsem se měl vrátit zpět do práce, nemohl jsem ten jeho rozkošný kukuč dostat z hlavy. Docela mi chyběl, to nemůžu popřít. No.. nemám na vybranou, víc volna už nedostanu a stejně se před ním nemůžu schovávat věčně. Vím, že Louis jiné kamarády nemá a já mu slíbil, že se mě jen tak nezbaví. Navíc jsme trochu pozadu s výukou. Sebral jsem si poznámky a vydal se k rezidenci Maliků.

"Harry!" Ten pisklavý křik se rozléhal celým domem. Vzhlédl jsem vzhůru a viděl Louise, jak se řítí ze schodů. Usmál jsem se. Pořád stejně roztomilý. "Zpomal, můžeš si ublížit!" Než jsem se nadál, ten klučina mi visel okolo krku. "Chyběl jsi mi." zamumlal. "Ty mně taky, prcku." zachechtal jsem se. "Slezeš ze mě?" zasmál jsem se po chvilce. "Ne." Zamručel Louis a dál se mě držel jako klíště. "Fajn, ty trdlo." s úsměvem jsem se rozešel nahoru do Louiho pokoje i s ním na krku. "Proč jsi vůbec odjížděl?" "Taky si někdy potřebuju odpočinout." zasmál jsem se a položil Loua na postel. "Potřeboval sis odpočinout ode mě?" "To si piš, není to s tebou nejjednodušší." Louis nafoukl tváře tak, jak to dělají malé děti když se zlobí a založil si drobné ručky na hrudi. "Ale notak. Dělal jsem si srandu." Sedl jsem si k němu. "Chtěl jsem si prostě trochu odfrknout a udělat radost manželce. Docela často jsme se v poslecní době hádali, tak jsem to chtěl napravit." Louis se pořád mračil. "Notak. Nezačneš zase předstírat nezájem?" Nic. "Héj. Nebuď uražený." ušklíbl jsem se a šťouchl ho do žeber. Lou krapet povyskočil a na tváři se mu objevil drobný úsměv, ale neřekl ani slovo. "No.. jak chceš. Budu muset vytáhnout tajnou zbraň." Věděl jsem, že mám jeho plnou pozornost, přestože se na mě nekoukal. Spiklenecky jsem se usmál a začal Loua lechtat. "Nééé! Harry, přestaň!" Ječel Louis a smál se. Já však přestat nehodlal a dál prcka lechtal všude možně. Louis kopal nohama, smál se a z očí mu tekly slzy smíchu. "Tak dobře! Dobře, promiň!" zakřičel nakonec. Přestal jsem ho lechtat a zvednul se na loktech, abych ho nezalehl. Lou si otíral slzy a usmíval se. Už zase jsem hleděl do jeho tváře. Měl úžasné oči. Tak modré, že by se v nich utopil i ten největší drsňák. Lou na mě taky koukal a usmíval se. "Harry?" "Copak?" "Jsem moc rád, že už jsi zase tady." "Ah... jsi roztomilej." zachechtal jsem se, ale Louis se najednou naklonil a spojil naše rty do polibku. Jeho rty byly sladké a teplé. Bylo to tak příjemné. Panebože, co to dělám?! Rychle jsem se odtáhl. Louis na mě upřeně hleděl, vypadal zklamaně. "Um.. promiň, Lou. To-tohle nejde." "Ale proč ne? Já myslel, že to chceš." Zněl smutně a naštvaně zároveň. Zvedl jsem se. "Dneska vyučování nebude, dáme si volno." S těmito slovy jsem opustil jeho pokoj. Louis mě však následoval. "Harry! Kam jdeš? Proč se mnou nemluvíš? Já jsem myslel, že to máš stejně." "Jak stejně?" Zasekl jsem se a otočil se na něj. "O čem to mluvíš?" "Tobě ještě nedošlo, že tě mám radši než kohokoliv tady?" Vyprskl naštvaně. Nevěděl jsem, co na to říct. "J-já jsem nevěděl, že,- Lou, jsem tvůj učitel. Navíc mám ženu a taky.. vždyť jsem o jedenáct let starší." "No a co jako? Věk je jen číslo a myslel jsem, že to taky tak cítíš. Přece.. minulej tejden v tom zatraceným bazénu.." "Loui.. byla by to strašná chyba. Navíc tvůj otec je můj šéf a určitě by si nepřál abychom,-" "Takže jsi mi celou dobu jen lhal, co? Tobě celou dobu záleželo jen na penězích a ne na mě." "Tak to přece není." "Víš co? Tak si jdi. Dělej si co chceš!" zakřičel Louis a vrátil se zpět do svého pokoje a nezapomněl za sebou prásknout dveřmi. No, tak tohle jsi posral Stylesi.