I'm dangerously in love with you - Larry Stylinson Cz

16.

Pohled Nialla:

Ten grázl Malik sem vtrhl i s těma svýma poskokama. To bych od něj opravdu nečekal. Je tak blbej nebo si fakt myslel, že sem nakráčí a odvede si toho svého spratka? Jen tak? To se teda šeredně spletl. Došel jsem dolů do sklepa a odemkl dveře. Ten smrad se krčil na zemi. "Dělej. Vstávej." zavrčel jsem na něj. "Co se tam nahoře děje?" Zeptal se ten jeho rádoby dozor. "Ty sklapni a ty se zvedej." řekl jsem podrážděně. "Co s ním chcete dělat?" zeptal se zase ten sráč. Už mě začínal pěkně srát. "Drž kurva hubu nebo přes ni dostaneš. A ty." Došel jsem k tomu spratkovi a za vlasy ho vytáhl na nohy. "Hej! Nechte ho být!" Zařval ten ubožák a pokusil se mě uhodit, schytal za to pořádnou ránu pěstí. "Ne! Prosím, nechte ho." žadonil ten spratek. "Drž hubu a hni se." Postrčil jsem ho směrem ke dveřím. Spratek se pomalu rozešel ke dveřím. Vyšli jsme ze sklepa a já toho malého fakana znovu chytil za vlasy, aby mi nikam neutekl. "K-kam to jdeme?" zeptal se? "Tvůj tatínek tě přišel navštívit. Tak mu tě ukážeme. Uvidíme, jestli bude rozumný, když mu ukážeme tohle." Z kapsy jsem vytáhl pistoli a ukázal mu ji. Cítil jsem, jak ten smrad celý ztuhl. Jen jsem se zasmál a pistoli zase schoval a táhl ho dál. Netrvalo dlouho a uviděl jsem ho. Stál k nám otočený zády a právě se chystal zastřelit jednoho z mých lidí. "Hej! Maliku! Přišel jsem ti někoho ukázat!" Zařval jsem na něj a on se prudce otočil. Zíral na nás jako na zjevení. Rozešel se směrem k nám. Ten malej harant se mi pod rukama celej třásl, byl posranej k smrti. Malik se mračil. Když už byl skoro u nás, vytáhl jsem svoji zbraň a přitiskl ji tomu smradovi na spánek. "Ne, ne, ne. Hezky se zastav, můj starý příteli. Nebo tady tvůj synáček skončí s dírou v hlavě." Malik se zastavil a vražedně se na mě koukal. "Tati.." Zašeptal spratek. "Sklapni prcku, teď se baví dospělí." uchechtl jsem se a podíval se na Malika. "No? Tak co bude? Odhoď tu zbraň." Malik mě provrtával nenávistným pohledem, ale pistoli položil na zem a odkopl ji pryč. "Tak je hodnej." zasmál jsem se. "Pusť ho." "Ale jistěže. Až mi předáš veškerej svůj majetek." "Nic ti nedám." "Ale dáš. Nebo ho zastřelím. Přímo před tebou. A ty víš, že to udělám." Uchechtl jsem se. Spratek se třásl strachy. Malik na něj hleděl. Bylo vidět, že se snaží vymyslet nějaké jiné východisko, jenže žádné nebylo. Nakonec přikývl. "Dobře. Dobře, dám ti všechno, co chceš. Ale nejdřív ho pusť." "Zapomeň. Dělej, hni se. V mé pracovně budeš mít klid na převod." Mrkl jsem na něj a odvedl je oba do své kanceláře.

Pohled Louise:

Zatímco táta se postupně zbavoval všeho majetku a svého podniku, Horan mi tlačil hlaveň pistole na spánek. Bolelo to, protože hodně tlačil a vysmíval se při tom tátovy, což mě bolelo ještě víc. Tohle všechno se dělo jen kvůli mně. Táta nakonec podal Horanovi poslední smlouvu. "Fajn. Máš vše, co jsi chtěl. A teď ho pusť." Zamračil se táta. "Ale samozřejmě. Jistěže.." uchechtl se Horan a přestal mi tlačit pistoli k hlavě. Viděl jsem, jak na mě táta upřeně hledí a očekává, až mě Horan pustí. Jenže pak se ozval výstřel.