I'm dangerously in love with you - Larry Stylinson Cz

19.

Pohled Harryho:

Očividně se mi podařilo na chvilku usnout, ale teď mě něco vzbudilo. Všude byla tma, takže byla pravděpodobně ještě noc. Když jsem se pořádně probral, uvědomil jsem si, že se ke mně tiskne malé tělíčko. Usmál jsem se a Loua pořádně pevně objal. "Co se děje, zlatíčko?" "S tebou se mi spí nejlíp." zamumlal potichu a pevněji se ke mně přitulil. Pohladil jsem ho po zádech. "Mně se u tebe taky spí moc dobře." sehnul jsem se a věnoval mu malou pusinku. Lou se zachichotal, protože jsem ho asi polechtal. Přestal se u mě choulit a sedl si do mého klína. Položil jsem ruce na jeho drobné boky a usmál se na něj. "Měl by ses trochu prospat. Musíš být unavený." "Mně se ale teď nechce spát." zavrněl jako koťátko a sehnul se pro polibek. Zdál se mi teď mnohem sebejistější a divočejší. Nevím, jestli to bylo proto, že tu byla tma anebo z jiného důvodu, každopádně se mi to líbilo. Polibky jsem mu ochotně vracel. Lou se na mém klíně nepatrně pohupoval, čímž mě dostával do varu. Lou to moc dobře věděl a ten pocit ještě doplnil jemnými kousnutími do mého spodního rtu. Odtáhl jsem se od něj a naoko nespokojeně zamlaskal. "Přestaň provokovat." "Ale mně se líbí tě provokovat." ušklíbl se Louis a tentokrát začal veškerou svou pozornost směřovat na můj krk. Spokojeně jsem zamručel a své ruce přesunul na Louiho zadeček. Lou se celý napnul a vzdechl, ale pokračoval v dělání cucfleku. Takhle jsme se navzájem dráždili a mazlili se až do rána.

* * *

"Harry? Co to děláš?" zeptal se Louis, když vylezl ze sprchy v novém oblečení, které mu dal Payne. "Hledám cestu ven." Payne byl pryč. Řekl, že můžeme dělat co chceme, jen nesmíme odejít. Musí být nějaká cesta ven. "Taky jsem o tom přemýšlel." přiznal Loui. "Hledal jsem cestu ven, ale nic jsem nenašel." přišel ke mně a objal mě okolo pasu. Objetí jsem mu opětoval. "Dostanu tě odsud. Slibuju." "Věřím ti." zašeptal Lou do mé hrudi. Rozhodl jsem se ho dál netrápit tím, že mu budu připomínat, že jsme tu zavření, a tak jsem se rozhodl uvařit něco k jídlu. "Pojď. Uvaříme něco k obědu." šli jsme spolu do kuchyně, Louimu jsem svěřil krájení zeleniny a já sám jsem se pustil do přípravy masa. Nakonec jsme to obojí hodili na pánev. Lou s pánví divoce smýkal, aby všechno promíchal a vesele se tomu smál. Byl děsně rozkošný. Když byla směs krásně osmažená, vyklopili jsme trochu do dvou tortill. Lou na každou naplácal trochu česnekového dresingu a zamotal je. Zbytek směsi jsme nechali na sporáku přikryté pokličkou, aby si pak mohl dát i Payne, aby neřekl, že mu tu vyžíráme lednici a ani mu nic nenecháme, pak jsme se šli sami najíst. Když pominu fakt, že jsme zamčení v cizím domě, bylo to moc fajn. Ta představa, že s Louim žiju, denně spolu vaříme, večer se navzájem provokujeme a mazlíme v posteli a usínáme po boku toho druhého... je to opravdu dokonalá představa. "Tohle je to nejlepší, co jsem kdy jedl." zaliboval si Lou a oblizoval se až za ušima. Usmál jsem se a utřel mu omáčku z koutku úst. "Mám takové štěstí, že tě mám." "No.. se mnou jsi to teda vyhrál." řekl Lou krapet smutně."Kvůli mně jsi přišel o ženu, unesli tě a několikrát tě zmlátili." "A všechno bych to absolvoval znovu a znovu, protože bych mohl být s tebou." Lou na mě zíral s otevřenou pusinkou. Usmál jsem se, přišel k němu a políbil ho. "Miluju tě." Lou se začervenal. "Já tebe taky."