I'm dangerously in love with you - Larry Stylinson Cz

10.

Minule jste četli:

Zavřel jsem oči a vystoupil zpoza rohu. Bál jsem se. Moc jsem se bál otevřít oči. Nakonec jsem se konečně odhodlal a oči otevře. To, co jsem viděl mě zasáhlo.

Byl tam. Seděl v písku a hlavičku měl složenou v dlaních. Neskutečně se mi ulevilo a zároveň mě strašně tížilo vidět ho plakat. Přišel jsem blíž a promluvil. "Lou.." Zvedl hlavu a podíval se přímo na mě. Nevím, jestli byl rád nebo jestli se zlobil. Prostě jen seděl a hleděl přímo na mě, slzy mu dál stékaly po tvářích. Chtěl jsem ho jít obejmout a omluvit se mu, jenže stačilo udělat jeden krok vpřed a Louis vystřelil na nohy a dal se na útěk, pryč z pláže. "Lou! Loui, prosím! Počkej! Prosím, neutíkej mi!" Rozběhl jsem se za ním, co mi nohy stačili. "Počkej!" Louis opustil pláž a pak utíkal směrem do města. Už jsem si myslel, že ho ztratím, jenže Lou najednou zakopl a sesunul se na zem, nahlas vzlykajíc. Doběhl jsem k Louimu a klekl si k němu, svírajíc ho v náručí. "Neplakej. A už mi prosím neutíkej." "Nesnáším tě!" zakřičel Louis a dál plakal. "Měl jsem strašlivý strach, že se ti něco stane." "Nesnáším, nesnáším, nesnáším!" Křičel Louis a snažil se vykroutit se mi z náruče. Držel jsem ho ze všech sil, ale Louis se mi nakonec stejně vythl a začal znovu křičet. "Nesahej na mě, stejně ti na mně nezáleží! Nic pro tebe neznamenám." "To není pravda. Odešel jsem od svojí ženy, abych tě našel, přestože mi vyhrožovala rozvodem. Jsi pro mě důležitější a vždycky jsi byl." "Jsi lhář!" zaburácel Louis. "Lou.. prosím, přestaň. Půjdeme domů a všechno si to vyříkáme. Někde kde je klid a bezpečí." "Já se s tebou nehodlám o ničem bavit! Nechci s tebou mít už nic společného!" zakřičel Louis a znovu se otočil a dal se na útěk. Povzdechl jsem si a rozběhl se za ním, jenže Louis zničeho nic narazil do nějakého chlápka. "Promiňte." Zahuhlal Louis tiše a měl se k odchodu, jenže ten chlap ho zničeho nic popadl a pokusil se ho nacpat do auta, které stálo hned vedle nich. Louis sebou začal házet a křičet. "Co to děláte? Nechte mě být! NE! Pomoc! Harry!" "Hej! Okamžitě ho pusťte!" "Harry, pomoc!" Křičel Louis a už zase plakal. "Pusťte ho!" zařval jsem znovu a neznámého útočníka uhodil do tváře. Týpek Louise pustil a začal se se mnou rvát. "Loui, uteč!" křikl jsem, zatímco jsem se snažil chlápka povalit na zem. Málem se mi to už povedlo, jenže jsem uslyšel Louiho křik. Když jsem otočil hlavu, viděl jsem dva další chlapy, kteří právě cpali Louise do auta. "Ne! Nechte ho být!" "Harry!" zakřičel Louis, než ho ti chlápci nacpali do auta a zabouchli za sebou dveře. "NE! Pusťte ho, vy zmetci!" "Přestaň řvát nebo ti rozmlátím hlavu o obrubník!" Zavrčel chlap a uštědřil mi pořádnou ránu do nosu. Strašně to bolelo, ale věděl jsem, že nemůžu polevit. Louis mě potřebuje. Nemůžu je nechat, aby ho unesli. "Tak ty hodláš dělat problémy? Jak chceš, zmetku, jedeš s náma taky." To bylo to poslední, co jsem slyšel, než mě ten grázl, se kterým jsem se pral, praštil do hlavy a já se sesunul na zem. "Loui... ne."