Spojeni Osudem ✔️

6. Kapitola

„Ty jeden idiote!“ Sofie vletěla k Douglasovi bez klepání, bez pozdravu, bez ničeho. Prostě na něj řvala, přitom on nevěděl proč. „Jak sis mohl dovolit, vzít mi dítě a nic mi neříct?“ přešla k nim do obýváku, kde oba seděli, koukali na ni se stejným výrazem a to s otevřenou pusou. Vzala si své dítě do náruče, různě ho prohlížela a pusinkovala. „Lásko moje, seš pořádku, neublížil ti tenhle ošklivej pán?“

„To je teda pěkné poděkování. Tobě tak ještě někdy pomůžu,“ odebral se do kuchyně. Dost ho svou reakcí naštvala i když věděl moc dobře, že jí bude pomáhat asi dokonce života, ale o tom ona nevěděla a nikdy vědět nebude.

„Ty se ještě urážej. Unesls mi dítě. Málem jsem zešílela strachy, když jsem vstala a nemohla ji najít?"

„A teď mi řekni. Vyspala ses?" nalil jí i sobě kávu.

„Ano, ale...“

„Je ti dobře?“ nenechal ji domluvit.

„Jo, jenže...“

„Takže to znamená," natáhl k ní ruku s hrnkem kávy.

„Mléko, prosím.“ Dolil jí požadovanou tekutinu zas k ní natáhl ruku. „Děkuji.“

„To znamená, že jsem ti pomohl, tys mě seřvala a teď jsem ti ještě udělal kávu. Co mi uděláš, za to? Nakopeš mě do zadku,“ opřel se o linku, koukal na ni vítězným pohledem, přitom se napil z černého hrnku. Sofie mlčela. Tímhle ji totálně zahnal do kouta.

„Promiň,“ odložila Rachel na zem, ta lezla po Douglasovo domě, jako by byla doma. „Děkuji ti za pomoc. Nebýt tebe, usnula bych a Rachel by byla úplně sama. Jsem hrozná máma,“ podívala se na svou spokojenou dcerku se slzami v očích.

„A příšerná sousedka jsi zapomněla dodat,“ přerušil ji. Podívala se na něho a vyplázla jazyk.

„Vážně jsi na mě teď vyplázla jazyk?“ posmíval se jí. „Kolik ti je? Asi to nebude víc jak Rachel,“ pokračoval.

„Víš co, trhni si, blbečku. A abych dokázala, že jsem skvělá sousedka.“ Douglas vyprskl smíchy. Počkala, až skončí, aby mohla pokračovat. „Zvu tě dneska k sobě na večeři,“ mile se usmála.

„No jasně, mám riskovat, že sežeru zas nějakou blbost,“ mávl rukou. „Děkuji, nechci.“

„Nebyla to blbost, byl to briliant a Rachel bude spát, takže to znamená, že ti žádné nebezpečí nehrozí,“ zkřížila si ruce na prsou. Podupávala nohou, vyčkávajíc jeho odpovědi.

„Chybí ti sex, že mě zveš k sobě domů?“ vážně si dovolil mě tak urazit? Doopravdy řekl takovou blbost? Ozval se v Sofiíně hlavě její vnitřní hlas. Tohle nehodlala komentovat. Právě se ji dotkl a hodně. Kroutila hlavou nad jeho blbostí. Nejradši by mu řekla pěkně od plic, co si o něm myslí, že by s takovým nevychovancem nikdy nespala, ale za to jí to individum nestálo. Vzala si svou dceru a odešla. Až když práskla dveřmi, si Douglas uvědomil svou chybu. Poprvé litoval toho, co řekl.

„Sofie, počkej,“ vyběhl za ní. Věděl, že tohle bude chtít hodně omlouvání, aby se na něj při nejmenším podívala.

„Polib mi, kreténe,“ byla už u sebe doma, ale jen odložila Rachel a vrátila se za Dougem. Ten už stál na verandě s rukou připravenou na dveřích. Vrazila mu facku, až jí brněla ruka a on protočil hlavu. Probudil se v něm ten, čím doopravdy byl. Zatlačit ji do domu. Narazil s ní o zeď a nalepit se na její tělo, tak že nemohla dýchat. To však bylo jedno. Stejně ji připravil svým činem o všechny smysly. Díval se do jejich vystrašených očí. Těmi svými bloudil po tom roztomilé vystrašeném obličeji.

„Vážně se ti tak líbím, že na mě musíš tak čumět?“ naklonila hlavu na stranu. Chtěla tím zamaskovat svůj strach. I když to vlastně nebyl strach. Spíše obavy, co od něho mohla a nemohla čekat. Zapřel se rukama o zeď, tak že byla uvězněná mezi nimi.

„A já tobě?“

„Ani moc ne,“ přiblížila se k jeho obličeji tak blízko, že cítil její dech na svých rtech. Nechápal, co chce dělat, ale líbilo se mu to. „Smrdíš totiž po dětských zvratkách,“ podlezla ho a radši zmizela z jeho dohledu. Douglas si čichnul ke svému tričku a vážně smrděl po kyselým mléku. Zvedl se mu z toho žaludek. Kdy to ta malá sakra dokázala.

„Korálku, kdy jsi mě do prčic poblila?“ podíval se na malé skrvně, usmála se na něj a udělala paci paci, přičemž volala Dídí. „To si ještě vyřídíme, holčičko.“

„Douglasi, vypadni. Urazils mě,“ vzala malou do náruče, přešla ke dveřím a otevřela je.

„Nikam nejdu, chci se ti omluvit a važ si toho, ještě nikdy jsem se nikomu nemluvil," ukázala na ni prstem.

„Trhni si, chtěla jsem být hodná a milá, zatímco ty ses zachoval jako hovado. Do teď jsem se sebou bavila, ale tomu je konec. Od teď budeš rád, když tě pozdravím,“ změnila směr pohledu, aby se mu nemusela koukat do očí.

„Ale no ták, to nemyslíš vážně. Fakt mě to mrzí a omlouvám se. Ty jo, fakt jsem to řekl. Takže já přijdu v osm a udělej něco dobrého,“ usmál se na ni, načež ona na něho pohoršeně podívala. Nestihla však nic namítnout, protože byl v mžiku pryč. Parchant jeden!

........................

Dneska už Douglas musel na hlídku. Procházel ulicí. Hledal auto, které viděl na záznamu, ale dnes mu asi došel benzín, protože se po něm slehla zem. Možná, že si to jen namluvil? Vrátil se tedy domů, kde se rychle vykoupal oblékl do tmavých džínů a bílého trička, které rýsovalo jeho vypracovanou postavu. Projel si prsty vlasy a vyrazil k Sofii. Zrovna procházel po dlážděné cestičce, když zaslechl za domem nějaký hluk. Zbystřil všechny smysly, čuchal tu nějakou špínu. Pomalu se plížil za hlukem a měl pravdu. Postava v černém a s kuklou na hlavě se snažil dostat do sklepního okna. Dostal se k ní, poklepal mu na rameno, čímž ho vylekal, ale i tak se na Douglase vrhl. První ráně se vyhnul bez problémů. Zároveň mu ruku chytil, zkroutil ji osobě za zády, čímž ho otočil. Chtěl zařvat bolestí, ale Douglas mu ústa zacpal rukou. Kopnul mu do zadní části kolena, tím ho donutil padnout na zem, ale protivník natáhnul druhou nohu, šikovně se otočil kolem své osy, co mu uvolnilo ruku a podkopnul Dougovi nohy.  Tvrdě dopadl na hlavu, až se mu rozmazal zrak. Když už se vrátil protivníkova pěst letěla na jeho obličej. Včas uhnul a několika tvrdými ranami zasáhnul jeho žebra. Shodil ho že sebe, kleknul si k němu a jednou tvrdou ranou ho poslal do říše snů. Nahlas oddechoval, podíval se na své oblečení a řekl:

„Kreténe, jsem celej zasranej, teď abych se šel domů převléknout," chytil ho za nohu a táhnul k sobě domů. Tam ho odnesl do sklepa, připoutat k radiátoru a ucpal pusu roubíkem. Nakonec ho prohlédl, zda nemá po kapsách zbraň nebo mobil. Neměl, šel se převléknout do čistého a konečně odešel za Sofií.

............

Zaklepal na dveře a vyčkával, než mu otevřela. Jen se tak stalo, zůstal stát úžasem. Otevřel pusu dokořán, ze které vyšlo něco podobného tomu, jak povídá Rachel. Takhle Sofií ještě neviděl. Ty vlasy. Nevěděl, že je má tak dlouhé, snad až nad zadek. Musel uznat, že ty obří vlny jí moc slušely a blond barva se hodila k žlutým šatům. A její nohy? Od kdy měla tak sexy postavu. Proč si sakra vzala tak krátké šaty. To nemohly být pod kolena místo nad? A proč mají takový výstřih. Ona ho těmi krásnými prsy chce svádět? Cítil se jako buran, když on měl na sobě jen džíny a tričko.

„Jé, ahoj Douglasi, tys přišel na tu večeři? Promiň, ale dneska nemůžu, mám rande. Přemýšlela jsem nad tím, cos mi řekl a měls pravdu, tak se zatím měj. Ahoj, Eriko,“ tiše se rozloučila s kamarádkou, zavřela dveře a prošla kolem Douglase, který se za ní otočil stále s otevřenou pusou.