Spojeni Osudem ✔️

15. Kapitola

Začínala noc a to znamenalo, že Sofie bude poprvé spát připoutaná k posteli a aby toho nebylo málo, bude sdílet společné lože s Douglasem. To razantně odmítala.

,,Nebudu s tebou spát, vypadni!"

„Nebudu riskovat, že dostaneš záchvat a tu ruku si urveš. Uvědom si, že tohle vše se děje pro tvoje dobro," ukázal na její ruku. Nemělo by mu to připadat směšné, ale ono to k smíchu opravdu bylo.

„Přestaň se smát. Zneužils mě. Věděls, cos udělal a i přes to ses se mnou vyspal, ty grázle," prudce sebou trhla.

,,Myslíš si snad, že jsem to tak chtěl? Nebuď směšná," ironický se zasmál a protočil oči. „Snažil jsem se, abych si od tebe držel odstup, ale tys mi nedala pokoj. Jednou to bylo pozvání na oslavu, pak noční návštěva. Já jsem tě chtěl jen chránit. To byla moje povinnost," začínala mu lézt na nervy. Ano, zabil jí manžela, to věděl, ale za své city nemohl.

„Já nechci žádnou tvou ochranu. Na co si tu hraješ, na nějakého spasitele? Jdi do prdele. Zabils mi manžela."

„No a co!" vykřikl. „Zabil jsem hodně lidí a bohužel mezi nimi byl i ten tvůj Marcus. Stalo se, už to nevrátím. To co mě na tom mrzí nejvíc, je že jsem si tě pustil k tělu!" starý dobrý Douglas byl zpátky. „Teď mi dej laskavě pokoj, chci jít spát," zalezl si pod deku a otočil se k ní zády. Svá slova nemyslel vážně. Jen chtěl zahnat bolest. Věděl, že už ji nikdy nebude mít, držet ji v náručí, líbat a milovat se s ní. Takže se musel vrátit do starých kolejí, pohřbít své emoce a city hluboko do země a zapomenout.

„Parchante," také se otočila a radši dělala, že spí. Nemohla pochopit, jak ji mohl někdo takový přitahovat. Copak nevěděla, jaký je to sobec? Ano, věděla a právě proto ji přitahoval. Byl jiný. Takový ten hajzlík, kterého každá žena touží zkrotit.

...............

Douglas se hrabal v hromadě bordelu. Ani nevěděl proč. Odpovědí mu byl dlouhý řetěz. Usmál se. Tohle všechno vyřeší.

„Vstávej, mám pro tebe dárek," zachrastil řetězem. Sofie zvedla unaveně hlavu. Vyskytl se jí pohled na vysmátého Douglase, jak v ruce držel tlustý řetěz. Hned si vzpomněla na film V řetězech.

„Děláš si prdel?"

„Ne. Myslím si, že to pro tebe bude pohodlnější než ta pouta," přešel k ní. Čekal, až se posadí, ale ona dál ležela. Nehodlala mu nic usnadnit.
„Sedni si a nedělej fóry."

„Měl by sis mě udobřit, ne ještě víc nasrat," otočila se k němu zády.

„Na udobřování nemáme čas. Už jsem ti jednou řekl, že jsem v tom nevinně, tak nevím, co po mně ještě chceš. Nemám ti náhodou koupit tucet růží a zásnubák?" to by nikdy neudělal. Sofie mu byla ze všech žen nejbližší, ale na vdávky rozhodně nemyslel. A to ani s ní.

„Bože, jen to ne," zhrozila se.

„Tak už kurva vstaň!" zavrčel. Chytit ji v pase a násilím posadil. V rychlosti jí na nohu připevní řetěz a uzamkl ho. Snažila se ho kopnout, ale bylo to marné.

„Nech toho, přestaň!" bylo pozdě. Už i druhý konec zámknul. Omotal ho kolem silného sloupu, aby vydržel vše, co se Sofie bude chystat dělat. Uvolnil Sofiino zápěstí, které si promasírovala a vražedně na něj koukala.

„No, nemrač se. Myslel jsem to dobře, aspoň se budeš moc pohybovat," s úsměvem odešel z pokoje. Neměl náladu, koukat se na její kyselý obličej. Musel najít Sorach, zabít všechny, kdo by chtěl Sofii ublížit a zmizet. To uměl nejlíp.