Spojeni Osudem ✔️

16. Kapitola

,,Douglasi, Douglesi, Pro Boha. Ježiši Kriste!" hystericky křičela a házela do vzduchu vše, co jí přišlo do ruky.

,,Co se děje?" ještě napůl spal. Promnul si oči a zívnul.

,,Není tu. Nikde není," plakala. Utřela si nos do rukávu. ,,Hledala jsem všude, ale není tu."

,,Kdo?"

,,Rachel, moje dcera. Je pryč a Ogawa taky," dívala se pod postel, zatímco se Douglas v rychlosti přemístil do svého pokoje.

,,Do prdele!" zařval.

,,Co?"

,,Sorach je taky pryč," opíral se o futra. Ogawa je zradil. Sebral dítě s čipem a zmizel. Sofie se rozplakala ještě víc. Sorach měla u zadnice. Co ji zajímalo, byla její dcera. Jak si mohla nevšimnout, že jí ten bastard malou ukradl, spala přeci vedle ní. Sesypala se k zemi, přisunula kolena k sobě a zabořila do nich hlavu.

,,Moje dítě," vzlykla. ,,Kde muže být?"

,,Slibuju ti, že ji najdu a bude v pořádku, ale Sof, teď potřebuju, abys trochu fungovala. Pokud nás doopravdy Ogawa zradil, budou tu každou chvilku zas nějací zabijáci. Musíme vypadnout. Sbalíme nějaké potřebné věci a odjedeme," v tom ho něco napadlo. ,,Ty vole, auto," rozeběhnul se ven a doopravdy tam stálo jen jedno vozidlo. Nasedl do něj a nastartoval.

,,Tak co?" volala na něj z domu, protože na sobě měla stále řetěz a ten jí dál jít nedovolil.

,,Mám ho. Je v L.A. To znamená, že musel zmizet v noci. Cesta tam trvá něco přes pět hodin," mumlal si pro sebe. ,,Pobal jídlo, deky, pití a oblečení. Projedem se." Sofie kývla na souhlas a šla rychle sbalit potřebné věci.

Stále s pláčem sbírala poslední věci, když na zemi našla plyšového papouška, se kterým si Rachel hrála. Přičichla k němu, aby ji cítila, zavřela oči a vybavila si její obličej. Když oči otevřela, stál u ní, Douglas. Pohladil ji a palci utřel slzy stékající po jejích tvářích.

,,Slibuju ti, že se tvé malé nic nestane, pak se postarám o to, abyste mohly zas žít klidný život," přitáhl si ji k objetí. Výškou mu dosahovala sotva k prsům, jak byla maličká.

,,Co když se jí něco stane?" vzlykla mu do hrudi.

,,To nedovolím," jen ta představa v něm vyvolala vztek. Jak je mohl Ogawa zradit? Nerozuměl tomu. Přeci mu dvakrát zachránil život. Proč by to dělal, kdyby je chtěl zradit? Protože neměl tušení, kde je Sorach. Jakmile ji našel, mohl splnit úkol. Jak do toho zapadala malá Rachel? Jestli se ji něco stane, Sofii to zničí. Nejdřív manžel, pak dcera. Ne! To se nesmí stát. ,,Vyrazíme?" pošeptal.

,,Jo, čím dřív, tím líp," odsunula se od něho. Dívala se do jeho smutných očí. Už předtím věděla, že mu na Rachel záleží, ale až teď si všimla jak moc.

Cesta byla dlouhá, ale Douglas se rozhodl, jet bez zastávky. Sofie na tom byla s psychikou hodně špatně, takže ji radši k řízení nepustil. Momentálně spala na zadním sedadle, na které ji vyhodil, aby si odpočinula. Musel na chvilku zastavit a protáhnout si nohy. Chodil kolem auta a přemýšlel nad tím, co udělá tomu bastardovi, až ho uvidí. Možná mu urve hlavu nebo ho podpálí. Taky by ho mohl rozsekat na malé kousky a nakrmit tím potulné psi. Nešlo mu do hlavy, proč unášel Rachel. K čemu mu ta malá osůbka byla? Myslel si, že ji má rád. Ogawa byl dost dobrý herec. Vše mu sežral i s navijákem. Kde byly jeho zásady, když se mu dostával do podvědomí a začínal si myslet, že svět není plný proradných sviní?

,,Dougu," ozvala se Sofie. Zněla vystrašeně.

,,Jsem tady," ukázal se jí. Mohl zaslechnout, jak si oddychla. I její obličej se uvolnil, když ho viděla. Vlezl si k ní. Jen se na ni díval. Nedokázal vyslovit nic, čím by ji utěšil. Nebyl takový. Neuměl utěšovat lidi a už vůbec ne ty, které miloval. Sama mu položila hlavu na hruď. Automaticky ji zajel do rozcuchaných vlasů a hladil ji.

,,Myslela jsem, že jsi zmizel," špitla. Netušila, jak se to stalo, ale hodila všechnu nenávist vůči němu za hlavu, aspoň pro tuhle chvíli. Momentálně ho potřebovala a ne jen kvůli dcerce, ale protože nechtěla být sama. Dokázal ji uklidnit jen svou přítomností a dával jí naději, že se Rachel nic nestalo.

,,Neopustil bych tě. Řekl jsem ti, že se nejdřív musím postarat o to, abys žila klidný život." Sofie se mu podívala do očí. Potřebovala vidět jeho výraz, až jí bude odpovídat na to, na co se ho chtěla zeptat.

,,A pak?" Smutně se usmál a pohladil ji po tváři dotekem jemnějším než od anděla. Zavřela oči. Položila na jeho ruku tu svou a naklonila hlavu lehce na stranu.

,,Pak ti zmizím ze života. Už mě nebudeš potřebovat. Nebudeš se muset dívat na obličej chlapa, co ti zabil manžela a pořádně ti opepřil život. Budeš svobodná," naklonil se k ní a lehce ji políbil na tvář. Jen se otřel rty o její pokožku, aby se nevyplašila. Přesunul se k jejímu uchu a zašeptal. ,,V tu chvíli ve mně umře všechno to dobré, protože jsi to probudila ty," vrátil se do její těsné blízkosti. Skoro se dotýkaly nosy. Navázali oční kontakt a začali se k sobě přibližovat. Když už si byli úplně nejblíž, Sofie se zastavila. Opřela si čelo o jeho a těžce polkla.

,,A toho se právě bojím. Mám strach z obou verzí. Když mi zmizíš ze života, tak mi bude smutno. Jsi pro mě moc důležitým. Když si tě do něj nechám vstoupit, obávám se, že tě stále uvidím jako toho, co mi zabil manžela, ať už tě miluju sebevíc. Nevím, co mám dělat."

,,Právě proto jsem rozhodl za tebe. Odejdu a ty si toho ani nevšimneš. Tak to bude méně bolestivé aspoň pro jednoho z nás," cítil podivný tlak ve své hrudy, který stoupal a usazoval se mu v krku. Oči ho začaly pálit a ve spodním rtu měl tik.

,,To není fér," řekla a políbila ho. Ruce se jí samy omotaly kolem jeho krku, přičemž ty jeho bloudily po jejich zádech. Netušila, jakou dobu s ním ještě stráví a ani to nechtěla vědět. Ač už to udělal jakkoliv, získal si její srdce a tak to prostě bylo. Už delší dobou přemýšlela nad tím, že za Marcusovu smrt vlastně nemůže, i když spoušť stiskl, ale kulka patřila někomu jinému. Pomalu, aniž by o tom věděla, se na něj přestávala zlobit. Možná proto ho líbala a líbilo se ji to.

,,Počkej," odtáhl se od ní.

,,Co je?"

,,Nechci ti to ztěžovat, tak tohle radši zastavím dřív, než dojde k něčemu, co nechceš," sunul se od ni dál.

,,Nerozhoduj za mě. Já tě chtěla políbit."

,,Ale...," nestihl nic víc říct, protože Sofie už měla své rty na těch jeho. Přestal se bránit chtíči a položil ji na záda. Tušil, že začíná přemýšlet o jeho nevinně, ale co z toho. I kdyby s ním zůstala. Neustále tam bude to, že jeho kulka zabila Marcuse. To tížilo i jeho. Takže zůstane u původního plánu a vytratí se, až bude po všem. Ale momentálně si ji chtěl vychutnat do jejich poslední společné sekundy.