Spojeni Osudem ✔️

4. Kapitola

„No tak, Daugu, otevři. Vím, že jsi doma," Sofie bouchala na jeho dveře už nejmíň tři minuty. On však dělal, že není doma. Jenže ta ženská byla horší než migréna. Chtěla zabouchat znova, ale zrovna Douglas otevřel. Místo dveří udeřila jeho přímo do oka. Chytil se za něho skoro stejně tak rychle jako ona za ústa.

„Do prdele, kurva, do hajzlu," oko mu slzelo. Ta ženská snad ví, co udělal a teď se mu za to mstí, přitom si hraje na milou sousedku a ta malá taky.

„Já se strašně omlouvám,“ chtěla se ho dotknout, ale on před ní ustoupil.

„Radši se mě nedotýkej. Sakra! Budu tam mít monokl,“ vrátil se do domu, aby si oko zchladil. Sofie vešla drze dál. Zdálo si, že po původních majitelích nic nezměnil. Jen si pořídil vlastní nábytek.

„No to mě podrž,“ byla v tranzu z jeho domácího kina. Ta televize měřila snad stejně jako stěna, na které visela.

„Nikdo ti nedovolil jít dál,“ držel si na oku mražený hrášek.

„Tak jako tobě, když jsi byl u mě,“ otočila se k němu. Poškrábala se na nose, přičemž schovávala svůj smích.

„Já jsem tě viděl. Přijde ti směšný, že díky tobě vypadám, jako bych se porval s celým týmem Postradatelných?“ ukázal na svůj obličej. Nemohl si nevšimnout jak jí cukaj koutky. Musel uznat, že úsměv měla opravdu krásný.

„Ne,“ ale kývla hlavou že ano.

„Cos potřebovala?“ radši změnil téma. Jinak by ji musel zabít.

„Chtěla jsem tě pozvat na narozeninovou oslavu mé dcery. Viď, že přijdeš?“ spojila dlaně a naklonil hlavu na stranu. Udělala na něho roztomilý kukuč doufajíc, že jí to projde.

„Ani náhodou,“ zasmál se.

„Nebuď svině, aspoň se seznámíš se sousedy, až se chlapi dozví o tvé telce, budou u tebe koukat na každý ragby zápas," posadila se na nízký stůl před křeslem, na kterém seděl Douglas. Nohy si opřela právě na ono křeslo tak, že byl mezi nimi. Prohlédl si ji poněkud zvláštním, možná až chtivým pohledem. Usmál se, zas trochu jinak než před malou chvilkou. Spíše to byla pochvala k jejímu vzhledu. Jako by jí řekl: holka, fakt se mi líbíš.

„Nestojím o seznamování se ze sousedy a opovaž se jim říct o tom, cos tu viděla,“ výhrůžně na ni zvednul ukazováček. Z jejího obličeje mohl přesně vyčíst, že právě to měla v plánu.

„Hele, já mám prořízlou hubu, co nevím nepovím, takže ti nic neslibuju. Nebo jinak. Přijď na oslavu mé dcery a já budu mlčet. Jinak všech chlapům ze sousedství vykvákám, co máš doma za senzaci a ty už si neužiješ ani jeden víkend v klidu.“

„To je vydírání.“

„Možná jo. Záleží na tom, jak si to přebereš. Taky to může být domluva. Takže ve tři?“ neschovala cukající koutky. „Bude tam Barney.“

„Kdo to je?“ zamračil se už podle jména věděl, že to bude nějaký blbeček.

„Ty ho neznáš? Přeci ten já zpívá:
Mám tě rád,
ty zas mě.
Budem v jedný rodině.
Pojď mě obejmout,
malou pusinku mi dej.
Nám je spolu přeci hej,“ zpívala pro Douglase teplouškou písničku a kolébka se že strany na stranu.

„No, tak to už se s mou účastí rovnou rozluč.“

„Dobře,“ prudce vstala, přešla ke vchodových dveřím. Otevřel a začala křičet na muže naproti. „Chlapi, měli byste vidět....“ V tom ji Douglas chytil zezadu za pas a zacpal ústa svou dlaní. Přitiskl si ji na svou hruď, vyzvedl její tělo, aby odstoupili od vchodu.