Spojeni Osudem ✔️

11. Kapitola

„Do prdele," vykřikl Douglas a strhl Sofii k zemi. Domem se ozvalo několik výstřelů a pořádný otřes.

„Rachel!" všimla si, že ta maličká utekla ven. Vytrhla se Douglasovi a utíkala pro ni. Naštěstí nebyla daleko. Jen za dveřmi. Chytila ji a chtěla se dostat zpátky do pokoje, ale všude létaly střely. Chránila dítě svým tělem, krčila na zemi, vystrašená k smrti. Modlila se, aby se jí kulky vyhnuly, ale jedna ji zasáhla. Vykřikla bolesti. Ani nevěděla kam to bylo, protože bolest byla tak silná, že ji cítila v celém těle. Z pokoje vyletěl Douglas, střílel na přepadovku, přičemž si stopnul před Sofii.

„Zalezte do pokoje, hned!" rozkázal. Vzala malou a utíkala zpět do pokoje. Tehdy zjistila, že ji zasáhli do ruky. Strašně moc to krvácelo a ona nesnášel krev. Prohlídla si Rachel, byla v pořádku. To dítě mělo z pekla štěstí.

„Ogawo!" nechápal, proč mu nejde pomoc. Vykopnul dveře jeho pokoje. Ten magor měl na uších sluchátka a tancoval. Jak to, že necítil ten otřes, zřejmě po granátů, který zdemoloval spodní část domu. Sundal si sluchátka. Douglas nemusel nic říkat. Vše mu došlo. Vzal si zbraň a šel Douglasovi pomoc. Konečně. „Bavil ses?"

„Teď být větší zábava," zas mluvil jak debil. To kvůli Sofii. Usmál se a vylezl zpoza rohu, aby mohl začít likvidovat nezvazné hosty. První, druhý, třetí, čtvrtý výstřel a všechno přímé zásahy. Zasmál se jak šílenec a vytasil druhou zbraň. Douglas se musel taky usmát. Ogawa si to vážně užíval, ale přepadovku byla silnější.

„Kolik máš střel?" křičel Douglas.

„Nic," odhodil vztekle zbraně.

„To jsme na tom stejně a všechny zbraně jsem měl dole. Musíme vypadnout, pojď!" skočil do Sofiina pokoje. Udělal kotoul a zakončil ho dřepem. Koukal na Sofii. Spíš na její zraněnou ruku. Hned za ním se objevil Ogawa. Otevřel okno, Ogawu poslal prvního. Natáhl ruku k Sofii, ta se strašně bála. Kroutila hlavou ze strany na stranu. Odmítala se zvednout ze svého bezpečného místa. „Musíme vypadnout, neboj, vše bude v pořádku," přesvědčoval ji. To už pomohlo. Šla rychle k němu. Chtěl jí vzít Rachel a předat Ogymu.

„Ne!"

„S ním se jí nic nestane. Nebo ty snad umíš skákat z balkonu, aby se jí nic nestalo?" kývla hlavou, že ne. Předala mu své dítě. Douglas ho zas předal Ogymu.

„Nebála se, toto bude sranda," usmál se na malou. Přelezl zábradlí, chytil se jednou rukou okrasné týče, kterou nahoře Douglas odmontoval, tak aby působila jako lano.

„Držíš se?"

„Ano, spustila nás." Douglas silou zatlačil na tyč, ta se ve svém spodku začala ohýbat, tím spustila Ogawu i malou níž. Ale byla to makačka. Nebyla nijak silná, ale držela fest. Ogawa povolil sevření, tím sjel z týče na samý konec, což znamenalo, že od země je dělil jen metr. Seskočil i s Rachel a utíkal do auta.

„Douglasi, pomoc!" křičela z domu Sofie. Douglas se za výkřikem otočil. Viděl, jak ji jeden z přepadovky tahal pryč. Rozběhnul se za nimi. Jenže z jednoho se stali tři. Kroužili kolem něj jako hladoví supy. Skenoval je pohledem. Jeden držel Sofii u krku nůž. Věděl, že ten nezaútočí jako první. Soustředil se hlavně na ty dva. Nezaujal žádný bojový postoj, jen vyčkával. Pak se to stalo. Zleva se k němu blížila pěst. Odhodil ji a zároveň majitele uhodil třemi tvrdými ranami do žeber. Protivník zprava se také přidal. Hodlal ho kopnout. Otočil se a kopnul do rozkroku. Chytil jeho hlavu, která už teď byla v bolestivém předklonu a tvrdě s ní narazil o svoje koleno, protivník si kleknul na všechny čtyři. Použil ho jako odrazový můstek, zapřel se o jeho záda, vykopnul obě nohy dopředu. Nakopnul druhého do prsou tak silně, že přeletěl zábradlí. Otočil se k prvnímu a několika kopy zasáhl jeho břicho. Jenže ho zezadu ho napadl třetí. Chytil ho do kravaty a škrtil. Mezitím se druhý zvednul ze země. Pohledem plného vzteku se na něho podíval. Zařval a chystal se mu dát pěstí, ale Douglas se zaklonil dozadu, pak prudce dopředu, čímž přes sebe přehodil škrtiče, který dopadl na naštvaného muže před ním. Oba se kroutil na zemi bolestí. Douglas zatím nasál vzduch do plic a promasíroval si krk. Rychle zkontroloval Sofii. Byla v pořádku. Ten jediný pohled nepozornosti mu byl prokletím. Jeden z těch parchantů na něho zaútočil nožem. Na poslední chvíli stihnu uhnout ale i tak se čepel dotkla jeho břicha. Roztrhl mu tričko a pořezal ho.

„To tričko jsem miloval," s vykopnutou nohou se otočil kolem své osy a zasáhl mu hlavu, tím ho odrovnal. Asi to tričko měl vážně hodně rád. S posledním se neparál. Sebral ze země nůž a zabodl mu ho do srdce dřív, než se stihnul zvednout. Zadýchaně se podíval na Sofii, zavrávoral a upadl na zem. Zřejmě jeho zranění bylo horší než vypadalo.

„Douglesi," celá vystrašená se k němu sklonila.

„Jsem v pořádku," sykl bolestí a chytil za břicho.

,,To asi těžko, jsi zraněný," chytila ho kolem pasu, druhou ruku mu omotala kolem svého krku a pomohla mu na nohy. Douglas se zasmál. ,,Čemu se směješ?"

,,To já bych měl pomáhat tobě, jsi zraněná," skoukl její ruku, ale bylo to je škrábnutí, zatímco jeho rána byla docela hluboká. Krev mu protékala mezi prsty každým nadechnutím víc a víc. Už vyšli z domu, ale nikde neviděla Ogawu. Rozhlédla se kolem sebe, ale on tam vážně nikde nebyl. Co pak je tam nechal? Zmizel i s její dcerou?

,,Ten zmetek mi unesl dceru."

,,Proč by ti ji unášel. Přestaň každého podezřívat. V garáži mám auto a v něm GPS napojenou na auto, ve kterém je Ogy," jeho hlas byl slabý. Zřejmě ztratil hodně krve. Nohy se mu podlomily a on se celou svou vahou zapřel o Sofii, ta se podlomila v kolenou, ale ustála to. ,,Kurva, aspoň jsem ti stihl říct, co k tobě cítím, než chcípnu," upřímně se na ni usmál.

„To neříkej, odvezu tě do nemocnice, tam tě dají do kupy.“ I když na něj byla k smrti naštvaná, za to, co udělal Rachel, nemohla mu dovolit, to jen tak vzdát. Už podruhé jí zachránil život. ,,Já ti dám chcípnout. Mám s tebou nevyřízený účty. Vydrž, jdu pro auto," pomohla mu se posadit. Utíkala do garáže a za chvilku u něho parkovalo modré kamaro.  Z posledních sil mu pomohla na sedadlo spolujezdce. Hlasitě si oddechla, když zapnula pás. ,,Měl bys přestat tolik jíst, tlustoprde." Douglas se zasmál. Ještě nikdo mu neřekl tlustoprde. Ženy jeho postavu obdivovaly, ale čemu se divil. Sofie byla jiná, a proto se do ní zamiloval. I když se na ni snažil být hnusný, vyhodil ji oknem, tak ona přišla dveřmi.

,,Lásko, dovol. To jsou svaly, né tuky. Vem si můj telefon a zavolej na kontakt brácha. Řekni mu situaci, on už bude vědět, co dělat," vyndal z kapsy mobil a podal jí ho. Udělala, co řekl. Vylíčila muži, co se stalo. Nadiktoval jí adresu, kterou si zadala do navigace a vyjela.

,,O.k., jedeme k bráchovi. Vůbec netuším, co je zač a co jsi zač ty, ale budu doufat, že to nebude tak horký, jak to vypadá. Co je sakra tohle červený, co tu pořád bliká?" podívala na Douglase, ale ten už byl v bezvědomí. Pro jistotu mu zkontrolovala puls, nerada by vezla mrtvolu. ,,Jen si spi, ty parchante, budeš potřebovat dost síly. Protože až s tebou skončím, tak budeš litovat, žes nechcípl. Já ti dám mě milovat a chtít mi zabít dítě."