Spojeni Osudem ✔️

14. Kapitola

,,Kluci, snídaně," zavolala Sofie a už na stůl nesla každému talíř s vajíčky a slaninou. Posadila se ke stolu s Rachel na klíně a začala ji krmit, ale Rachel chtěla sama. Vytrhla jí z ruky toust a pustila se do díla.

,,Dobrá rána," pozdravil je s úsměvem Ogawa. Sluch už se mu pomalu vracel.

,,I tobě," usmála se. ,,Kde je Doug?" nakoukla k jeho pokoji, jako by čekala, že každou chvilku vyjde ze dveří. Ogawa jen pokrčil rameny a pustil se do jídla. ,,Můžu tě poprosit...?" nestihla ani doříct větu a on kývnul na souhlas. Zanechala tam dcerku a šla pro Douglase. Nebyl tam. Vrátila se za Ogawou a poprosila ho, zda by nebyl tak hodný a nepohlídal malou. Potřebovala už vypustit páru, a to se jí dařilo jen když běhala. Když žil Marcus, chodila běhat každé ráno, po jeho smrti, neběhala skoro vůbec. Maximálně doma na běžícím pásu a to prostě nebylo ono.

Běžela už několik minut. Kapičky potu se jí rosily na obličeji. Tělo měla vlhké, vlasy splihlé, ale bylo jí krásně. Ještě aby měla prázdnou hlavu a bylo by to maximální odreagování. Jenže to by nesměla mít plnou hlavu Douglase a jeho polibků, doteků, vzrušeného funění a pohybů. V uších jí zněla jeho slova. O Marcusovi o jeho citech vůči ní a jak jí říkal, že je krásná. Nelitovala toho, co se stalo, jen měla v hlavě zmatek. Netušila, co mezi nimi je. Chodí spolu nebo to byla pouhá jednorázovka? Ale to asi ne. Vyznal se jí, to by chlap, co chce jen zasunout neudělal. Ani si nevnímala, kam běží, jak byla pohlcená myšlenkama. Zrovna dorazila na to nejkrásnější místo na světě. Malý vodopád, od kterého se odrážely dopolední sluneční paprsky, kolem něj se vytvořila nebesa s duhou. Zlaté a stříbrné třpytivé odlesky se předháněly s barvami duhy z dýmu z dopadající vody do jezírka. Kolem několik stromu tyčící se až k nebi a nádhernými květinami žluté barvy. Nemohla z té nebeské krásy spustit oči. Jedním pomalým krokem se přiblížila k jezírku a vydechla nad tou úchvatností. Vysvlékla se do spodního prádla a strčila do vody jednu nohu. Byla vlažná, ale to byla jen reakce na její rozpálené tělo. Vstoupila do vody celá a plavala. Maximálně se uvolnila, nechala se unášet vodou, až doplavala k vodopádu. Proplavala jím. Stékající voda jí nahrnula vlasy do obličeje, když si je odhrnula, leknutím zařvala.

,,Ježiši, tohle už mi nedělej," chytila se za srdce. Douglas se usmál. Seděl na kamenném výstupku s koleny pokrčenými, tělo se mu třpytilo od stékající vody, čímž vypadalo o trochu líp, než normálně.

,,Koukám, žes dostala stejný nápad jako já. Proč nejdeš ven z vody?" poplácal místo vedle sebe. Sofie kroutila hlavou.

,,Ne, jsem nahá."

,,O to líp. Jen tak mimochodem, možná jsi ztratila paměť, když jsi se bouchla do hlavy, ale spali jsme spolu, takže jsem viděl každičký centimetr tvého těla a rád se podívám znovu," mrkl na ni." Sofii zrudly tváře studem. ,,Ale no ták, už zas se stydíš? řekl jsem ti přeci, že seš krásná," natáhl k ní ruku. Zrudla ještě víc, ale nabízenou pomoc přijala. Vytáhl ji nahoru. Hned se na jejím těle vytvořilo několik kapiček, které si hledaly cestu z jejího těla. Posadila se vedle něj, zatímco on ji obdivoval.

,,Jak jsi na tom?" zadívala se do jeho tváře. Otočil se k ní profilem a odhodil kamínek do vody.

,,Pořád přemýšlím, co vlastně byla moje švagrová zač. Kdybych měl jen malý naznak toho, že je to podvodnice, nemusel by můj bratr umřít. Jenže já jsem to přehlídl. Ani mě nenapadlo, že by byla něčeho takového schopná," před očima se mu zjevilo mrtvé bratrovo tělo. Stiskl pěst vzteky.

,,Moc mě to mrzí, Dougu," položila si na jeho paži rameno a objala ho. Stočil k ní pohled a políbil na čelo.

,,Tys ho nezabila."