Spojeni Osudem ✔️

13. Kapitola

Jen co nasedli do auta, objevilo se tam černé obrněné vozilo, z něj vystoupili tři svalnatí muži a namířili na ně samopaly.

,,Dolů!" křikl Douglas a zavalil Sofii svým tělem. Nad jeho hlavou svištěly kulky. Pevně svíral její drobnou postavu ve svém sevření, aby se jí nic nestalo. Kromě hlasitých výstřelů se ozval i Sofiin hlasitý křik. Její tělo se třáslo strachem jako sulc. ,,Zbraň, potřebuju zbraň," problém byl, že žádnou neměl. Nastartoval auto, zařadil a rozjel se co nejrychleji na dva střelce, kteří nestihli uhnout. Narazil do nich a následně do vozu. Střelba utichla a on se posadil, musel od tamtud rychle zmizet. Zařadil zpátečku a učinil tak. Za jeho koly se jen prášilo. Nařídil Sofii, aby se připoutala, protože viděl, jak se druhé auto rozjelo za ním.

,,Co budeme dělat?" hysterčila, přitom zápasila s pásem.

,,Ujíždět. Už se konečně připoutej!"

,,Nejde to," vzlykla.

,,Kurva, jak nejde?"

,,Já nevím, prostě mi to nejde," byla zoufalá. Ať se snažila sebevíc, roztřesené ruce jí nedovolily se připoutat. Nakonec se to povedlo a právě včas. Zezadu do nich naboural pronásledovatel, takovou silou až se jejich těla vymrštila dopředu.

„Á, Bože, my tady umřeme! " křičela.

,,Mohla bys konečně přestat řvát!" nemohl se v takovém rámusu soustředit.

,,Ne, to bych teda nemohla. Mám strach, nejsem jako ty," chytila se madla nad hlavou.

,,Nikdo není jako já," hrubým hlasem řekl a přidal rychlost. Asi pět set metrů před nimi se objevila prudká zatáčka, ale nevypadalo to, že by se Douglas snažil zpomalit.

,,Brzdi, sakra brzdi!" bylo to k ničemu. Douglas vypadal jako by hrál nějakou počítačovou hru. Hypnotizoval cestu před sebou. K zatáčce zbývalo pouhých dvě stě metrů a on jel pořád stejně rychle. Sto metru a jeho noha na plynu byla ve stejné pozici. Těsně před ní prudce stočil volant do opačné strany, pak během nanosekundy volant vrátil a zatočil do správného směru. Auto hodilo bokem, přičemž Sofie zas vykřikla a chytila madlo i druhou rukou. ,,Ježiši! Pane Bože! Do prdele, co to bylo?" podívala se na Douglase, ale ten jí nevěnoval jeden jediný pohled. Otočila se za sebe, všimla si, jak druhé auto mělo docela problém zatáčku vybrat, ale zvládlo to. Bohužel. Zas je měli těsně za zadkem.

,,Kurva, co je to za sračku. To auto je šnek!" nadával. Kdyby se šneci plazily sto mil v hodině, byly by asi rádi. Zas je naráz druhého auta vymrštil do předu. Tentokrát je předjíždělo. Byly už vedle sebe, řidič se na Douglase usmál, strhl volant jeho směrem, čímž do nich naboural. Douglas se snažil udržet své vozidlo na vozovce, protože, kdyby se stalo, že by ho z ní strhli, zbyly by z nich jen mastné fleky, tak moc prudký sráz tam byl. Naštěstí ho jen tak tak udržel a vrátil jim náraz. Auta obou se otřásly, Douglasovi dokonce upadl nějaký kus plechu, ale jel dál. Sofie zas dál křičela, což mu lezlo na nervy. ,,Mohla bys konečně zavřít hubu!" zařval na ni.

,,Jdi do hajzlu!" vrátila mu úder. Podíval se jejím směrem, ale to neměl dělat. Tentokrát náraz protivníka nečekal a sjel ze srázu, který už nebyl tak strmý, ale i přesto se jejich auto několikrát přetočilo. V rychlosti, kterou jeli, to nebylo nic bezpečného. Sofie křičela ještě víc. Nevěděla, zda je nahoře či dole. Napnula všechny svaly, které měla, aby své tělo udržela na jednom místě, avšak to bylo marné. Podívala se na Douglase, který se k ní natáhl, chtěl ji schoval ve svém objetí, aby se když tak stalo něco jemu a ona byla v pořádku. Nestihl to. Praštila se hlavou do skla a automaticky omdlela.