Fallen

6.Kapitola

„Bože Kookie! Jsi v pořádku? Kde jste byli? Proč jsi mi nic neřekl?" jakmile jsme se s Taehyungem vrátili, Hoseok se na mě vrhl a začal mě zasypávat otázkami. „Byl jsem v práci a Tae mi pomáhal." s úsměvem jsem se podíval na Taeho a ten mi úsměv lehce oplatil. „Děkuju Tae." řekl Hoseok a Taehyung vypadal hned o něco šťastnější a mě píchlo u srdce. Měl jsem pocit, jako bych žárlil, ale proč na ty dva? Zavrtěl jsem hlavou, abych z ní dostal podobné myšlenky. Teda ne že by to pomohlo. Nakonec jsem svůj pohled věnoval svému bratrovi. „Tae mě zase zachránil, je vážně úžasný." řekl jsem pyšně a Tae sklopil zrak.

„Um... můžeš jít se mnou nahoru Tae? Dal bych ti na to nějakou chladivou mast." usmál jsem se a on váhavě přikývl. „Vypadá to, že se tu někdo usmířil." řekl rozzářený Jin a v patách mu šel Namjoon. „Tae navrhl, že bychom měli zkusit vycházet." otočil jsem se s úsměvem na Taehyunga a on přikývl. „Co přesně jsi s ním udělal? Od doby co jste přišli, neměl jedinou uštěpačnou otázku." divil se Namjoon a Taehyung protočil očima. „Chtěl jsem se kvůli vám chovat mile, ale když vám to vadí, tak prostě dál můžu nenávidět osobu, co nám zničila život." zavrčel Taehyung a já se zarazil. Proč je zlý na mě? Já nic neřekl.

„Pojď." vzal mě za ruku a táhl mě nahoru po schodech. „Tae to bolí." špitl jsem, když mi nepřestával křečovitě svírat ruku a já si byl jistý, že tam budu mít otlaky. „Promiň." zamumlal, vyšel nahoru a já ho následoval. Když jsme byli u mého pokoje, naznačil jsem, ať jde dovnitř. V pokoji jsem začal prohledávat šuplík, kde mám mastičky a hledat tu chladivou na popáleniny nebo opařeniny. Když jsem ji našel, vítězně jsem se usmál a otočil se na Taehyunga, který seděl u mě na posteli a rozhlížel se po pokoji.

„Máš to tu hezké." usmál se, ale vypadalo to spíš, že chtěl být jenom milý. „Díky... S kým jsi na pokoji?" oplatil jsem mu otázku a on se usmál. „S Minem. Hodně si rozumíme. Teda s Hoseokem si rozumím asi nejvíc, ale pak je to rozhodně Min." jeho rty byly zformulované do toho nejkrásnějšího úsměvu a já mu vzal ruku a sundal z ní obvaz. Taehyung sledoval každý můj pohyb a mě to upřímně znervózňovalo. Jeho dokonale temné oči byly pro mě prostě moc. Začal jsem si kousat ret a dal si trochu krému na prsty. Položil jsem si jeho ruku na stehna a opatrně po ní začal roztírat krém. „Čekal jsem, že to bude horší." pípl jsem a on se ušklíbl.

„Říkal jsem, že u andělů se to léčí rychleji." řekl sebevědomě a já přikývl na znak, že to už chápu. „Nevěřím tomu, že tě opravdu nechám se o mě starat." pronesl pohrdavě, když jsem mu začal obvazovat ruku. „Proč?" zvedl jsem pohled a on se nevěřícně zasmál. „Dvakrát jsem se nechal kvůli tobě zranit a to tě ksakru nemám rád a teď tě nechám se o mě starat, zatímco špulíš pusu." ukázal na můj obličej a já si uvědomil, že opravdu špulím pusu. Rychle jsem toho nechal a doobvázal mu ruku. „Ale musím uznat, že Hobi měl pravdu. Opravdu jsi roztomilý." řekl a prohrábl mi vlasy. Okamžitě jsem vyvalil oči a cítil, jak se mi horko žene do tváří.

Taehyung se začal smát a vypadalo to, že je to upřímný smích. „Opravdu stačí málo, aby ses začal červenat, co?" jeho hlas byl hravý a já si znovu skousl rty. Ne, tak to není. To jen s tebou se pořád červenám. „Kooku? Proč se ti líbí má křídla?" zeptal se z ničeho nic a roztáhl svá křídla. „Um... to. Nevím, prostě jsou nádherná a to jak jsou černé, je zvláštně uklidňující. Vždy když je vidím, mám chuť se jich dotknout." tu poslední věc jsem z pusy vypustit nechtěl, takže jsem o dost více zrudl a on se znovu usmál. „Páni, nevěděl jsem, že můžeš být ještě červenější." řekl s jiskřičkou v očích a já ho praštil do ramene. „Au!" vyjekl nad mým počinem a já se hned začal omlouvat.

„Jsi zvláštní osoba." ušklíbl se nakonec a já na něj nechápavě hleděl. Jak zvláštní? Co jsem zase udělal? „Staráš se o osobu, která tě nenávidí. Líbí se ti černá, tím pádem ta zlá křídla. Co jsi vlastně zač Jeon Jungkooku?" začal si mě prohlížet a pak se ke mně začal přibližovat. Vůbec jsem nechápal jeho myšlenkové pochody, ale líbily se mi. Měl jsem rád každý kousek Taehyunga.