Fallen

12.Kapitola

Skoro celou noc jsem nespal, jelikož jsem věděl, že bych se bez budíku ráno o půl páté vážně neprobudil a nemohl jsem dopustit, aby se Tae probral. Opatrně jsem vstal z postele, když se mi kolem zápěstí omotaly prsty. „Kam jdeš? Vždyť je brzo." zamumlal rozespale a já si sedl zpět k němu a dál mu pusu do vlasů „Kam bych šel. Jdu na záchod. Chceš mi dělat doprovod?" zeptal jsem se ironicky a on jen něco zamumlal, než se otočil a pokračoval ve spánku. Opatrně jsem se nad něj naklonil a zjišťoval, jestli opravdu spí, než jsem ze skříně vytáhl oblečení a zmizel z pokoje.

Na chodbě jsem se potichu nasouval do kalhot a dole na kuchyňském baru nechal kreditku s papírkem, kde bylo napsáno heslo s menším vzkazem.

Omlouvám se, ale musím si něco zařídit. Nemějte strach.
-Jungkook

Skousl jsem si ret a s ujištěním, že v peněžence mám dost peněz, jsem se rozešel na autobus. Cesta za tátou zabrala dobré tři hodiny, takže jsem mu před jeho pronajatým bytem stepoval v osm ráno. „Jungkooku." řekl vesele táta, když otevřel dveře a objal mě. „Appa!" vykřikl jsem šťastně a opětoval objetí.

Táta mě pozval dovnitř a byl jsem překvapený, že potom, co samy žijeme ve dvou patrovém domě, on teď dokáže žít v tak malém bytě. Chvíli jsme si povídali a on mi říkal, co a jak v práci a já přemýšlel, jak začít o Hoseokovi a když jsem nepřišel na to, jak správně mu to říct, tak jsem to ze sebe prostě z ničeho nic dostal.

„Hoseok a jeho přátelé se mnou bydlí od doby, cos odjel." vysypal jsem ze sebe a táta na mě nevěřícně čuměl. „Tati, vím, proč tolik nesnášíš, anděly a proč jsi mě před nimi varoval." zamumlal jsem omluvně a on na sucho polkl. „Hoseok ti řekl, že je..." „Hoseok mě zachránil před tím, aby mě srazilo auto, a ten den jsem uviděl jeho křídla." zamumlal jsem a přerušil tak mého otce. „Hoseok je opravdu dobrý anděl a jediný komu věřím." usmál se šťastně a já zavrtěl hlavou. „Kvůli tomu padl. Padl, aby mohl být se mnou a jeho přátelé padli s ním. Není to, jak jsi říkal. Žádná krev a špína." opravil jsem jeho předešlé tvrzení a on se zamračil.

„Kolik zvrácených duší nám ničí dům?" zeptal se naštvaně a já si skousl ret. „Tati oni jsou opravdu úžasní a všichni za sebou stojí, jeden je schopný se obětovat pro druhého i pro mě." snažil jsem se tátu přesvědčit, ale on mi zdaleka nevěřil. „Vím, že Hoseok je dobrý a opravdu toho kluka mám rád a jestli zůstane, rád ho uvidím, až si pojedu pro zbytek věcí, ale těm ostatním nevěř Kooku. Je to jejich hra. Nechci, aby ses s nimi stýkal, ale zase ti nehodlám řídit život, Kooku." varoval mě, ale já mu nevěřil, neznal je. Nevěděl, co všechno pro mě udělali.

„Tati, řekni mi něco o mámě." zamumlal jsem hlavní důvod, proč jsem přijel a on se na mě znovu nevěřícně podíval. „Kooku ta ženská o tebe nemá zájem-" „To vím, ale potřebuju se jí zeptat na pár věcí a ty jsi jediný, kdo o ní něco ví." zašeptal jsem a on vytáhl mobil z kapsy. „Opiš si číslo. Nevím, jestli je platné, ale víc ti nemůžu říct Kooku. S tou ženskou nechci mít nic společného." zavrčel a já rychle naťukal do svého mobilu její číslo a několikrát ho zkontroloval. „Děkuju." Lehce jsem se usmál.

„Kookie musím jít do práce. Tady máš náhradní klíče, kdybys někam šel. Přijdu kolem sedmé, až skončím." dal mi pusu na čelo a já přikývl. Promiň tati, ale to už tu nebudu. Neřekl jsem to však nahlas a jen čekal, až odejde, abych mohl mámě zavolat.

Hned jak se zaklaply hlavní dveře, jsem vytočil mámino číslo a doufal, že to číslo bude platné a kupodivu vyzvánělo. Po pár tónech se ozval ženský hlas. „Prosím?" před očima se mi vynořily vzpomínky na dlouhé hnědé vlasy a její smích když jsem byl malý. „Umma... tady Jungkook. " zamumlal jsem a smutně se usmál. „Jungkooku?" její hlas nesl překvapení a já se snažil zahnat jakoukoliv vzpomínku na ni.

„Umma řekni mi pravdu. Kdo jsem?" zašeptal jsem a slyšel, jak jí něco vyklouzlo z ruky. „Takže už cítíš, že není něco v pořádku?" zeptala se překvapeně a já se zasmál. „Umma bude mi za pár dnů osmnáct a vílám se už od šestnácti projevují schopnosti." zavrčel jsem a ona zalapala po dechu. „Jak to-?" „Můj bratr je anděl a padlý..." přerušil jsem ji a vstal, abych mohl přecházet po pokoji.

„Co tedy chceš vědět?" zeptala se a já se ušklíbl. „Třeba proč po mě jde padlý? Kluci říkají, že to může být z hodně důvodů, ale nemají se od čeho odrazit. Prosím, alespoň mi jednou pomoc." zamumlal jsem a doufal, že mi něco řekne. „Jde o Lilith. Tvoje pra pra pra... hodně prababička, s ní uzavřela smlouvu o prvním mužském potomkovi, který se v naší rodině narodí." řekla s provinilým hlasem a já polkl nahlas.

„To proto se mě pokusila zabít?" zamumlal jsem a ona se prudce nadechla. „Už? Měla počkat minimálně do tvých osmnáctých narozenin." řekla, jako by hrálo velkou roli, že se o to snaží o chvíli dřív. „Lilith? Kluci se o tom jménu myslím bavily." zamumlal jsem a moje máma na to zareagovala téměř okamžitě. „Ona je první padlý anděl. Promiň zlato, před ní není útěku. A ona chce energii tvého těla. Myslela jsem, že když odejdu, nebude o tobě vědět, ale nakonec to asi tak nedopadlo. Omlouvám se, nikdy jsem nechtěla, aby se to stalo." nohy už mě dál neposlechly a já spadl na zem. Moje mysl se zaplnila vzpomínkou, ještě když jsem byl v plenkách, jak moje maminka brečela kvůli tomu, že musela odejít.

„Umma, opravdu neexistuje nic, jak se z toho můžu dostat?" zeptal jsem se a ona po chvilce vydechla. „Jo, ale je to skoro nemožné. Musel bys najít svou spřízněnou duši a ta se hrozně špatně hledá. Někteří ji nenajdou do konce života. A stejně je málo pravděpodobné že přežiješ. Ty nebo tvoje spřízněná duše... jeden z vás by nejspíše zemřel." odpověděla mi s omluvou v hlase a já si povzdechl.

„Ehm... děkuju, umma. Děkuju, že jsi měla, alespoň snahu." zamumlal jsem a poslouchal její jemný hlas, jak se se mnou loučí.

Sebral jsem si všechny věci a vydal se pryč odsud. Potřeboval jsem si pročistit hlavu a potřeboval jsem to ukončit. Nemohl jsem dopustit, že by Tae mohl trpět kvůli mně, jelikož jsem svého soulmate opravdu miloval.

Vyšel jsem po požárním schodišti jedné z budov, která vypadala trochu opuštěně, a vydal se na střechu.

Vítr si mi pohrával s vlasy a já se zahleděl na cizí město a přemýšlel, co mám udělat dál. Chtěl jsem mít u sebe svého bráchu, Taeho i ostatní. Nikdy jsem si nevšiml, jak moc ty kluky zbožňuju, dokud jsem nestál tady a nevěděl co dělat dál.

≈≈≈≈≈≈

Co Kookie udělá dál? Mluvila jeho matka pravdu? A jak to je tedy s Lilith?

Jinak vám moc děkuji za 2K přečtení a přes 600 vote. Jste naprosto boží :*