Fallen

17.Kapitola

„Hobi položíme oba u Kooka do postele." uslyšel jsem Yoongiho hlas a Hoseokovo souhlasné zamručení. Ucítil jsem pod sebou měkkost peřin. Netušil jsem, kdy jsem usnul, ale nedokázal jsem se probrat, natož se pohnout. Jediné co jsem zvládal, bylo poslouchat, co se děje okolo.

Cítil jsem, jak se postel prohnula a pak můj nos zavalila vůně vanilky. Tae~ Zamručel jsem si v duchu. „Půjdu pro pití. Musíme do Kooka něco dostat. Byl to týden, co tam byl. Pochybuju, že by se o něj nějako starala." prohlásil Hoseok a slyšel jsem, jak odchází z pokoje. „Jste spolu opravdu sladcí. Teď se jen oba musíte probrat a být zdraví. Moc ti děkuju Kookie, že jsi věřil v Taeho." ucítil, jsem Yoongiho ruku ve vlasech a chtěl nějak zareagovat, ale byl jsem na to až moc unavený.

„Yoongi, Joon tě potřebuje u Jina. Je to špatné." místností se ozval Jiminův ubrečený hlas a já slyšel, jak někdo utíká z místnosti. „Bože, co s vámi je, proč se neproberete? Proč nám to děláte?" uslyšel jsem Jiminovi vzlyky než jsem znovu propadl spánku.

Pohled 3 osoby:
Tmavovlasý chlapec s pláčem padl k zemi a jeho tvář byla více a více pokrývaná slzy. Dveře do pokoje se víc otevřely a Hoseok se na svého mladšího kamaráda vyděšeně podíval. Položil vodu na nedaleký stolek a vrhl se ke chlapci. „Mine? Copak? Něco ti je?" zeptal se ustaraně starší a Jimin zavrtěl hlavou. „Mám jen strach hyung. Co, když se neproberou. Joon je naprosto vyděšený z Jina." vzlykl Jimin a Hoseok ho vytáhl do stoje a pevně objal.

„Poslouchej mě. Vše bude dobré. Musíme teď hlavně probrat Kooka a Taeho. Musíme do nich dostat tekutiny. Joon se o Jina postará." usmál se starší a Jimin zavrtěl hlavou. „S Jinem je to opravdu špatné. Namjoon mě nenechal se k němu přiblížit a jen mi řekl, ať dojdu pro Yoongiho." zasténal ubrečeně mladší a Hoseok mu procuchal vlasy. „Joon potřebuje Yoongiho jelikož on si poradí lépe jak ty Mine. Dokáže zachovat chladnou hlavu a nesloží se jako ty." řekl upřímně starší a Jimin se ušklíbl.

„Tak upřímný zas být nemusíš." podotkl ukřivděně a Hoseok mu znovu pocuchal vlasy. „Mine ani já bych to tam nezvládl. Prosím pomoz mi s klukama. Můj bráška na tom teď taky není zrovna dobře. A Tae taky není zrovna v pořádku." škemral Hoseok a Jimin přikývl. „To je samozřejmost hyung." smutně se usmál mladší a Hoseok ho podpořivě stiskl za obě paže, což přineslo Jiminovo syknutí.

„Mine?" zeptal se překvapeně Hobi a stáhl z mladšího mikinu. Tričko pod mikinou bylo na jedné paži nasáklé krví a starší zalapal po dechu. „Sakra Jimine! Proč jsi nic neřekl? Musí to příšerně bolet!" vyjekl starší a Jimin si povzdechl. „Nevím chtěl jsem jen všechny odtamtud dostat." zakňučel a starší ho začal tlačit z místnosti. „Ošetříme ti to a pak mi pomůžeš s kluky." zavelel starší a mladší jen přikývl.

Pohled Jungkooka:
Probraly mě příšerné výkřiky z vedlejší místnosti. A prudce jsem se posadil. Chyba. Hned jsem se vrátil do předchozí pozice a bolestně zasténal. Výkřiky ustaly a já se podíval vedle sebe, kde jsem viděl Taehyunga v poklidu oddechovat a přiblížil jsem se k němu. Tae prosím řekni, že je vše v pořádku.

Řekl jsem v duchu a cítil, jak se Tae ke mně natočil a se syknutím mi jednu ruku přehodil přes bok. „Tae?" řekl jsem překvapeně a viděl, jak se slabě usmál. Pomalu otevřel jedno oko a já se přitulil k jeho hrudi.

„Bože Tae! Já se tak bál!" vykřikl jsem a on mi přejel palcem po boku. V tom skladě si byl jediný, kdo věděl, že se proberu. Proč jsi mi nevěřil až dokonce? Zeptal se vyčítavě a já vzlykl. „Pro-" „Musíme je pro... Bože můj kluci!" vykřikl Hoseok a rozběhl se k nám, zatímco Jimin na nás jen nevěřícně zíral.