„Umma? P-proč?" vydal jsem ze sebe a stále si nebyl jistý, jestli mému hlasu vůbec někdo rozumí. Žena, která by měla být moje matka, se na mě slabě a omluvně usmála a já si přál, aby tohle byl fakt jen hodně nepovedená noční můra. „Neber to špatně Jungkooku. Není to tebou, jen to tak bude pro všechny lepší." řekla s omluvným tónem a Lilith se zasmála.
Tae si ke mně klekl a snažil si mě k němu přitáhnout, ale já o to vůbec nejevil zájem. Kookie nevšímej si jí. Věnuj se jen nám jasné? Vzkázal mi Tae, ale já se stále věnoval své matce. „Tak krásná rodinná chvilka." zasmála se pohrdavě Lilith a máma lehce zbledla. „Jak kruci můžete! Ne jen že ho opustíte, ale jdete i proti němu!" zařval Hoseok a já sledoval, jak se má matka lehce usmála.
„Není to tak, že bych chtěla zabít vlastní dítě. Ale Jungkook je nadějí pro všechny víly. Lilith získá energii, na kterou si vydobyla právo před několika desítkami let, a když jí v tom pomůžu a budu podporovat, prokletí víl se prolomí. Budeme zase v poklidu moc dýchat a nebát se toho že nás andělé vyhubí." řekla přesvědčeně má matka a já cítil, jak se další slzy linou z mých očí.
Možná mě ta žena nevychovávala. Možná se mě snažila zbavit, ale stále to kruci byla moje matka a to co dělala, příšerně bolelo. Jungkookie uklidni se, máš nás. Taehyung mě pohladil po vlasech a já zavrtěl hlavou. Zmizte! Neprosím tě Tae, říkám ti to! Musíte zmizet! Rozkázal jsem mu, ale on zavrtěl hlavou. Viděl jsem, jak se moje matka na mě překvapeně podívala, když viděla, že mezi sebou máme nějakou komunikaci a Taehyung si moji hlavu natočil k němu.
Nenechám tě tu Jungkooku. Už to, že jsem tě sem nechal odejít, byla chyba. Nemůžu tě tu nechat Kooku. „Miluju tě." zašeptal a rychle se otřel svými rty o ty mé. I když to byl jen rychlý nepatrný polibek, příšerně mě z toho rozbolely rty. Ale i přes tu bolest mi přišlo, jakoby mi Taehuyng vdechl dech do plic. Vůbec jsem netušil, že se mi špatně dýchalo, ale najednou jsem mohl v poklidu dýchat a cítil se o něco lépe.
Miluje mě? Jak? Vždyť jsem jen někdo, komu musí chránit prdel. Jak by mě mohl milovat? Nebyl jsem pro něj nikdy dobrý. Absolutně jsem to nechápal.
Mysli si co chceš Jungkooku, ale jsi úžasný. Kdybys to nebyl ty, nedokázal bych odpustit osobě, kvůli které se Hoseok nechal srazit na zem. Nechtěl jsem věřit, že někdo takový by mohl být má spřízněná duše. Ale teď si tím jsem jistý.
Pronesl Taehuyng a pevně si mě držel u něj. Jeho slova mě zarazila a přitom tolik potěšila. „Má spřízněnou duši?!" vyjekla má matka. Nejspíše s Lilith neměla příliš dobrou komunikaci. Ta to musela vědět už nějakou dobu, jestli ne od začátku.
Taehyung mi pomohl vstát a pak se kolem mého pasu obmotala Hoseokova ruka. „Má spřízněnou duši a dalších pět padlých, kteří za něj budou klidně riskovat život." pronesl Hoseok a já se zamračil. Naprosto se mi nelíbilo, co říkal. Chtěl jsem něco namítnout, ale Tae mě zastavil. Je zbytečné protestovat. Je to pravda, Jungkooku. Pronesl a já si jen povzdychl. Jak je kruci z tohohle mám dostat, aby se nezranili? Byl jsem vůbec rád, že jsem se mohl udržet na nohách a to mě k tomu musel ještě někdo podpírat. Jak jsem asi tak mohl něco udělat?
„Myslím, že bych ti měla popřát šťastné narozeniny." pronesla z ničeho nic Lilith, když v ruce pomalu sevřela přívěsek. Znamenalo to jediné, bylo mi osmnáct a ona konečně mohla si vzít veškerou moji energii. Konečně mě mohla zabít.
Jakmile byl její přívěsek v sevření a ona si začala něco mumlat, celé mé tělo pohltila palčivá bolest. Někdo mě sevřel pevně v objetí a v hlavně jsem slyšel Taeho hlas, ale nebyl schopný rozpoznat vše, co říká. ...Snaž se to vydržet... Zachráníme tě... Bylo jediné, co jsem rozpoznal. I když jsem se chtěl snažit, neměl jsem šanci. Ta bolest byla až moc silná.
Opravdu jsem se snažil ze všech sil, abych zůstal při smyslech, ale nebyl si jistý, jestli jsem. Slyšel jsem rány a křik, ale netušil jsem jak daleko to je nebo kdo to je. Ani jsem netušil, kde se nacházím já.
„Dýchá!" ozvalo se někde u mě, ale vůbec si nebyl jistý, kdo to je. Začal jsem pociťovat chlad země, na které jsem z části ležel a z části seděl. A také teplo něčího těla, které mě drželo v objetí. „Jungkooku snaž se probrat." v hlase jsem poznal Yoongiho a otevřel oči. „Probral se!" zařval Taehyung, ale byl někde dál ode mě.
Podíval jsem se na Yoogiho a byl lehce pobledlý. Rychle jsem pohled zaměřil na místnost a viděl kluky zhluboka oddechovat. Všichni měli roztažená křídla a viděl, jak někteří mají na sobě krev. Naproti nim stála matka a Lilith, které vypadaly naprosto bez zranění. Vlastně to nevypadalo, že by se vůbec zadýchaly.
Hoseok se rozběhl proti nim, ale bylo to okamžitě zmařeno, když Lilith mávla rukou a odhodila ho na druhou stranu místnosti. Vypadalo to, že kluci neměli nejmenší šanci. Hoseok dopad zbrzdil křídly, ale nevypadalo, že něco podobného ještě dlouho vydrží.
To stačí prosím dost! Zařval jsem v duchu a Taehyung se ke mně otočil. Uklidni se, my tě zachráníme... Uslyšel jsem ho, než se otočil zpátky k Lilith. Rozběhl se na ní a snažil se jí sebrat přívěsek, ona však jeho ruku zachytila a stočila mu jí za záda, až se ozvalo nehezké křupnutí. Tae! Znovu jsem zařval v duchu, jelikož jsem si nevěřil na to, abych použil hlas. Taehyung jen zasténal, padl k zemi a držel si ruku u sebe.
Prosím to stačí. Prosím dost. Nemůžu něco podobného vidět. Nech ji mě zabít. Nech ji udělat mi cokoliv, jen si nenech ublížit Tae! Cítil jsem, jak mé slzy se znovu ocitají na mé tváři. „Uklidni se. To, že budeš šílet jen Taehyunga rozhodí a ublíží si víc, než by měl." zašeptal mi do ucha Yoongi a já zalapal po dechu. Jak se mám asi uklidnit?
„Bylo to blízko. Nech mě ho hlídat." zašeptala moje matka, i když jsem to slyšel i já. Lilith se ušklíbla a podala mámě přívěsek. „Jak si přejete madam." stáhla si ho a podala ho matce do ruky s pobavením vepsaným v očích.
Hned jak se přívěsek dotkl její ruky, vyvalila oči a chytla se někde v oblasti srdce. „Věděla jsi o tom." zasmála se Lilith a máma přikývla. „Dej mi chvilku. Zvládne se to." usmála se máma sebejistě a Lilith přikývla.
Viděl jsem, jak se máminy rty pohybují, jak si něco mumlá, když v tom přívěsek spadl na zem a začal z něj vycházet černý dým. „Myslela jsi, že ti uvěřím s tím tvým, že ti nejde o syna?" zasmála se Lilith a máminy oči se začaly zbarvovat do ruda. „Myslela jsi, že mi není jasné, že se o něco podobného pokusíš?" řekla s posměchem a napřáhla ruku k přívěsku, který se začal cukat a vypadal, že se k ní rozlétne.
Matka se zřítila k zemi a zachytila přívěsek. „Myslíš, že to bude jen tak jednoduché?" řekla matka a znovu začala něco mumlat a přitáhla si přívěsek k hrudi. „Nestihneš to dokončit, než tě to zabije." zasmála se a jen pobaveně sledovala mou matku, která vypadala, že je v neskutečných bolestech. Zatímco já jsem znovu ucítil palčivou bolest po celém těle.
O co tu přesně jde? Proč to vypadá, jako že matka s ní není a přitom to co dělá, mě ničí více, než to co předtím dělala Lilith.
Mátlo mě to. Chtěl jsem vědět, co se děje s Taehyungem. Co je s Hobim. Jak jsou na tom vlastně všichni ostatní. Jak jsem na tom vlastně já sám...
Místností se ozval jekot, který mi přišel jako vlastní, ale ničím jsem si nebyl jistý. Cítil jsem, jak se mi dech zadrhl v hrdle a začínal mít pocit, že tohle bude opravdu konec.
≈≈≈≈≈≈
Jak tohle dopadne?
Jinak už jsem zpět ve škole.. Jeej..
No tak už snad to nebude vycházet tak pozdě 😂
ČTEŠ
Fallen
Fanfiction„Dávej si pozor komu věříš, ďábel byl také jednou anděl." Od mého narození jsem tuhle větu slyšel tolikrát, ale nikdy ji nebral vážně. A to jsem ještě nevěděl, že mým osudem je, abych se zamiloval do padlého. Nejlepší umístění: #45 v Fan Fikci Od:...
